Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Do školní lavice jsem zasedla poprvé v den mých sedmých narozenin, což pro mě nebyl zrovna nejmilejší dáreček, protože jsem doposud chodila do mateřské školky, kde si mě všechny učitelky důkladně hýčkaly a měla jsem tam také svou první lásku Petříka, se kterým jsem si plánovala svatbu. Říkal mi, že si mě vezme a koupí nám koně, se kterým mě hodlal vozit po celém světě. Pokud se ale dobře pamatuju, tak jsem byla zatím nejdále v Chorvatsku, a to k tomu ještě s mými milovanými rodiči. Tak tedy dále k mému nástupu do základní školy. Nevím, jakým způsobem mě rodiče do budovy dotáhli, protože si pamatuji, že jsem šíleně brečela a křičela, že chci jít do školky za Petříkem. Mamka mi potom naslibovala hory doly, jen abych se uklidnila, takže ve třídě jsem byla už v pohodě. Sedla jsem si do lavice a za chvilku si ke mně přisedla má spolužačka Adéla. Po naplnění celé třídy k nám promluvila učitelka a vykládala nám, jak se tu budeme učit písmenka z Živé abecedy, číst ze slabikáře, psát do písanky a jak poté budeme chodit do školy s radostí a úsměvem. Přemýšlela jsem o tom a říkam si, kdy se mi tato milá věta konečně vyplní. Do školy se možná občas těším, ale ne rozhodně za učiteli a učitelkami, kteří nás vždycky před zkoušením napínají jako pružiny, než vysloví jméno žáka, se kterým se touží setkat před tabulí, aby jim pověděli něco málo o tom, co jsme brali minulou hodinu. Jsem naštěstí nějak dobře pojmenovaná, protože zatímco já jsem do roka volaná třeba jen pětkrát, někteří dosáhnou i dvojnásobku. I když pár milých učitelů si na mě pěkně zasedlo, na jejich hodiny se radši připravuji a když se mě dříve snažili vytasit s tím, že mou stránku žákovské knížky bude zdobit velká červená koule, zatím jsem je jen zklamala, takže jsem je už omrzela. No jo, to se musí umět. A vůbec, naše třída se už ve druhé třídě vybarvila pěkně dorůžova, takže za třídní dostáváme jen opravdu velké odvážlivce. Musí to být pěkný odvaz, vydat se s námi třeba na dvoudenní výlet. Zatím vedeme, protože jsme nejhorší třída na škole, což spousta inteligentních chlapců v naší třídě považuje za celoživotní úspěch. Byli jsme už nespočetně mockrát po škole, ale pány kluky to nijak nezastrašilo, dokonce si z toho dělají ještě větší legraci, takže můžeme být rádi, že naše třídní s námi pojede v květnu na čtyři dny do Krkonoš. I když už se těším na poslední školní den, kdy naši školu nadobro opustím, bude se mi po některých asi určitě stýskat.