Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

A on se mě tak ledabyle a s ironickým nádechem zeptá: "A to jste nikdy neletěla?"
Něco vám povím, milý pane - ne, neletěla! Nenarodila jsem se v dobře zajištěné rodině v Praze, neměla jsem peníze vždy, když jsem natáhla ruku a vše jsem si musela vybojovat stejně tak jako většina mých vrstevníků narozených na vesnici.
Paradoxem je, že to vlastně ani špatně nemyslel, prostě je to neználek, který si nikdy neprošel tím, čím si prochází většina z nás - bahnem! Vlastně mám takových neználků asi už po krk! Možná jim závidím? Ne možná, závidím jim! Takoví lidé asi těžko chodili od patnácti na brigády, nesekali trávníky, nedřeli se v cukrárně, v hospodě a vlastně ani neví, co je strpět alkoholický dech opilých a oplzlých zákazníků. A to všechno za minimum výplaty - 60 Kč. Zeptejte se v Praze, který člověk by dělal za takové peníze? Všichni by se tam na vás usmáli a otočili se na patě!
Pořád si říkám, že přece není možné, abychom žili ve stejném světě. Ve světě, kde se lidé dřou do noci za minimální mzdu, mladí nenacházejí uplatnění se svým vzděláním a staří se upracují téměř do své smrti - ať žije důchodová reforma! A tak celkově je všechno zatraceně těžké! Mladí studují, píší seminárky, zdolávají nelehké zkoušky a při tom si snaží najít čas na brigádu, aby aspoň malinko mohli žít důstojný vysokoškolský život, a to pro co? Pro nic, jelikož titul dneska vlastně ani nic neznamená.
Titulky článků na iDnes.cz hlásí jasně: V Česku se rodí armáda nezaměstnané mládeže, počet nezaměstnaných ve světě letos přesáhne 200 miliónů. To se pak i já zastavím nad nadpisem článku - Žena v Brně si lehla na koleje a nechala se přejet vlakem - a ptám se sama sebe: A neměli bychom to udělat snad všichni...?
A tak, milý pane, až se mě zase jednou zeptáte, zda jsem někdy letěla, odpovím vám jasně: Ne, neletěla, každý asi to štěstí nemá!