Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už jako malá holka jsem měla hodně přání a plánů do života. Dokonce jsem měla i svůj deníček, do kterého jsem si všechny své tajné sny zapisovala. Ale čím víc jsem byla starší, tím víc mi docházelo, že některá přání jsou neuskutečnitelná. Všechno se prostě splnit nedá. Určitě to taky znáte: "Milý deníčku, strašně bych si přála být princeznou..." Skoro všechny stránky byly popsané přáními na tenhle způsob. I když teď si taky přeji být princeznou, ale jen proto, abych měla krásného prince na bílém koni. Ale nemusí to být zrovna princ. Stačí hezký, chytrý kluk. Mnoho holek v mém věku nosí takové přání v srdíčku. Není to sice neuskutečnitelný sen, ale také se nedá splnit jen lusknutím prstu. No ale co, kluků je na světě hodně a jeden mi někdy bude určitě přidělen.
Možná bych se snad měla víc zaměřit na učení než na kluky. Zvlášť teď před přijímacími zkouškami. Hodně si přeji dostat se na dobrou střední školu. Ale není to o tom si to přát, ale něco pro to udělat. A jestli pro to něco udělám, tak se snad dostanu i na vysokou školu. V budoucnu bych chtěla být psycholožkou. Už jsem vystřídala hodně snů o mém budoucím povolání. Když jsem byla ještě hodně malá holka, chtěla jsem být kosmonautkou. Nevím, jak se mi mohl zrodit v hlavě tak pitomý nápad, ale malé děti mají hodně fantazie a já jsem jí měla přespříliš. A pak mi začalo docházet, že jsem pohodlná a rozhodně je pro mě práce v kanceláři to nejlepší. Samozřejmě bych byla ředitelkou. V té době mi ale bylo vcelku jedno, čeho budu, čeho to bude. Ale nakonec jsem se stejně rozhodla pro psycholožku. Chci mít velkou kancelář, hodně klientů a svůj osobní život? Samozřejmě chci hodného manžela a hodně dětí, velký dům - nějakou vilu s bazénem a s velkou zahradou, abych mohla pořádat večírky. A co patří na správný večírek? No samozřejmě hodně lidí. A proto bych chtěla mít hodně kamarádů a taky sousedy, kteří mají rádi hlučnou hudbu.
Ale spíše než věcné přání je důležité přát si lásku, zdraví, štěstí... Všechno na světě si můžeme koupit, ale třeba takové zdraví by si nemohl koupit ani Bill Gates. Zdraví bychom si opravdu měli vážit, protože je křehké a máme ho jenom jedno. Zdraví lidé si ani neuvědomují, jaké mají štěstí. Jaký by to byl život, kdyby nás při něm držely pouze přístroje?
Každý si obvykle přeje být šťastný. Ale co je to vlastně štěstí? Myslíte, že to je to, když se vám všechno daří? Takový ten den, kdy přijdete do školy nebo do práce a na co sáhnete, to se vám daří. Nejčastěji zaznívá věta: "To mám dneska štěstí v hernách nebo při nějaké hře." V takovém případě je to štěstí jen pokud hrajete nějakou nevinnou hru s kamarády nebo s rodiči. Ale nevím jestli je štěstí to, když někdo hází tolik peněz do hracího automatu. Možná sem tam vyhraje nějakých pár korun, ale stojí za to dopovat automat, když může být doma s někým blízkým? Ale to taky není to pravé štěstí. Nebo ten pocit? Úsměv na vaší tváři jde vidět na kilometry daleko, nejradši byste řvali a objímali byste i neznámé lidi. Určitě to každý z vás zažil. I když to většinou bývá jen chvilkový okamžik. Ale já si myslím, že štěstí jsou lidé, kteří vás mají rádi. Jsou to kamarádi, rodina. I když si někdy neuvědomuji, jaký mám poklad, mám je ráda. Všem se už někdy stalo, že řekli něco, co je opravdu mrzelo. Mně se to taky stalo a vždy jsem toho opravdu litovala. Ale taky už řekl někdo něco špatného mně. A proto už vím, jak to bolí a dávám si pozor na pusu. A kdyby vám přece nějaké to slovíčko vyletělo, nezapomeňte se omluvit. Přece byste nechtěli ztratit lidi, kterým na vás záleží. Já takové lidi mám a věřte mi, že žádné jiné přání nemám než je mít pořád nablízku.