Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsou Vánoce. Čas lásky, dárků, nebezpečné dravosti a dychtivosti je tady. Lide jsou roztroušení venku, kde jde z každého koutu cítit vánoční atmosféra navenek pěkná, ale z nitra páchne po chlastu a cigaretách. Já se nacházím ve frontě na kapry, kteří se zmítají v kádích a soutěží mezi sebou o to, kdo bude mít nejméně okysličené vody k dýchání. Zrovna přišla na řadu jedna stařena a hlasem připomínajícím delfína praví k prodavači: "A prosím Vás, zabijte mi toho kapra tak, ať se mi ta sviňucha nemrská v tašce." Po několika speciálních připomínkách na velikost a vzhled kapra se dostávám na řadu já. Když jsem pronesl moji žádost o živého kapra, celá fronta se na mě podívala jako na shnilý banán. Utíkám domů před tou nebezpečnou společností a cestou mi kapr padá na chodník, protože ho příroda vybavila vyklouzávacím ústrojím. Má rodina vítá kapra jako svého dávno ztraceného syna. Po chvíli si už kapřík jménem Šupinka, které dostal podle jedné z posledních šupin na jeho těle, živoří ve vaně. Když je kaprovi do vany umístěna ještě umělohmotná velryba, do které neustále naráží hlavou - už tak dost otlučenou od chodníku - rodině se zdá, že kapřík už na tom lépe být nemůže. Během večera se kapr trochu obracel břichem nahoru (asi z té slavnostní atmosféry kolem), ale vždy zakročila mamka a kaprovi zatlačila břicho zase pod vodu. Po tomto zákroku byl zase kapr živý jako rybka. Když ho taťka zabíjel, bylo to jako by otvíral víno otvírákem. Má v tom už ten grif, no. Žvýkaje kapří řízek mě napadá: Chudák kapřík, asi zase neviděl zlaté prasátko...