Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes si spolu popovídáme o zimní olympiádě. Také vám občas připadá, že se jedná o pouhou parodii na olympiádu letní? Nebo snad že disciplíny bývají tak absurdní, že nad tím až kroutíte hlavou?

Tak například biatlon. Koho napadla kombinace střelby a takzvaného běhu po sněhu? Soutěžící se šoupou po sněhu na dvou úzkých klouzavých prkénkách, někdy se vezou, jindy se plahočí s těmi plaňkami na nohou do kopce, a pak naprosto vyčerpáni roztřesenou rukou pozvednou zbraň a snaží se zaměřit miniaturní černou tečku kdesi v dálce. A to není všechno - když by náhodou terč minuli, tak za trest musí běhat malý okruh dokola jako křečci.

Hlodavcům se ostatně podobají i účastníci skoku na lyžích. Nejdřív sjedou na lyžích z tak vysokého kopce, až se dere závrať i na diváky, a pak vystřelí do výšky a plachtí jako ty zpropadené lítající veverky.

Snad jediný, kdo si při zimní olympiádě možná užije trochu legrace, jsou jezdci na bobech. Také jste se jako malí rádi vozili na plastovém pekáči z kopce? Účastníci této disciplíny dětské radovánky zažívají na profesionální úrovni! S dalšími čtyřmi kamarády se poskládají do útvaru připomínajícího náboj a obrovskou rychlostí se řítí úzkým zledovatělým korytem. Ptáte se, jestli smí brzdit? Samozřejmě - ale až za cílovou čarou.

A všímáte si také, jak často se sportovci odvolávají na fair play? V některých ohledech tedy olympiáda opravdu fair play není - zatímco se někteří při sportech vracejí do dětských let, jiní jsou nuceni se zdokonalovat v domácích pracích. Krásným příkladem je curling. Ženy, ale klidně i muži dostanou do ruky košťata a zametají jimi zledovatělý povrch tak rychle, že se to po tomhle nácviku podlahy i u nich doma musí zaručeně blyštit!

Závěrem vás ovšem musím trochu uklidnit - pro všechny zúčastněné je jistě nesmírné štěstí, že se tato sportovní "katastrofa" koná pouze jednou za 4 roky...