Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PC a Internet... Říkám si čím začít, vždyť je toho spousta o čem psát. Ale začnu u svého seznamování se s "osobní elektronikou". Můj první počítač byl (tedy stále je kdesi doma "poklizený") Atari 800 XL. V dobách mé docházky na základní školu to byl předmět sporu mezi mnou a mým spolužákem, zda-li je to PC. On tvrdil, že to jsou pouze televizní (tehdy velmi oblíbené) hry. Dodnes si trvám na svém (a řekl bych, že i on taktéž na svém), že je to počítač, i když nemá ani pevný disk ani operační systém, místo monitoru se používá televize a jeho operační paměť je dnes až směšných 8 bytů. S tímto náčiním jsem vstupoval do světa elektroniky jen velmi okrajově. Jednak mi bylo 10 let a navíc mě už bohužel více oslovovaly hry. Což dávám za vinu své přirozené lenosti. Ale abych pokročil, další počítač už byl bezesporu PC. Bylo to už v době, kdy jsem se přesunul ze školy základní na školu střední (no dobře, učiliště). Pocházel z řady 486. Dnes nic moc, ale tehdy to byl Počítač. To už jsem se začínal zajímat o to, co je pod tím bílím plechem... A ta oprava nebyla ani tak drahá, jak říkají rodiče. Ale aspoň jsem se něco naučil (ty rány se také zahojily) a dnes se tomu pouze směji. A i když se mé znalosti posunuly kupředu, z popředí zájmu se hry nevytrácely, stále byly jediným předmětem mé činnosti prováděné na PC (což se mě bohužel drží dodnes). Pak už následovalo Pentium II. To jsem si připadal jak "pravej king". Později přibyl i fax modem, takže začalo mé "surfování". Ale nemám to štěstí být potomkem milionářů a vzhledem k výši poplatků za připojení jsem byl jen "svátečním surfařem". Ale naučil jsem se sice používat elektronickou poštu, seznámil se s "doménami" se zaměřením totožným s mými koníčky a také jsem si dále rozšiřoval obzory. Jenže jsem se stále více držel "paření" her. A že jich nebylo málo, ale především jsem se držel hokeje (konec konců jsem ho 13 let hrál, tedy aktivně). A o posledních letních prázdninách se u nás doma objevil konečně "nadupaný" počítač držící krok s okolím. O několik měsíců později přišel i "bezšňůrový internet", placený (a to je největší problém) paušálně. V tomto okamžiku jsem již zcela propadl mánii zvané internetová horečka. Abych se přiznal během prvních pár dnů jsem méně času věnoval spánku než brouzdání po "světě všeho". Časem mé nadšení (nebo lépe závislost) naštěstí odpadlo, ale i tak se pořád neumím ovládat natolik, abych si na čas zakázal "chodit" na internet.
Když tak přemýšlím o počítačích, které se za vrchol považovaly před 20 a více lety, tím co byla špičková technika před 5 lety a co se daří dostat do těch krabiček dnes, jde mi mráz po zádech. Přemýšlím, kam až může vývoj dojít, kde a před čím se zastaví? Kam až půjdou výzkumy umělé inteligence? Vždyť již dnes odborníci připouštějí, že se roboti můžou začít chovat sociálně. Myslím, že pro vědce by měla být povinná četba kniha Karla Čapka Krakatit. Ale abych se vrátil zpět k zadanému Internetu.
Nad pradávnou myšlenkou propojit svět bylo jistě zapřemýšleno a napsáno mnoho a mnoho. S objevem elektřiny (resp. telegrafu a telefonu) se tato myšlenka posunula o velký kus cesty před, ale domnívám se, že největšího rozvoje se doposud dočkala právě na počítačích. Nevím sice, co přesně předcházelo "monstru" zvanému internet, ale prapočátkem bylo asi síťové propojování PC v rámci podniků, institucí, atd. Po zdokonalení sítě na světovou na sebe nenechal rozvoj dlouho čekat. Výhod přinášených "netem" je spousta a spousta. Od nákupů a prodeje, přes seznamování se a zábavu, až po prostředek k podnikání atd. Ale i samotné výhody mají své zápory. Když se z dívky, se kterou jsem se právě seznámil, vyklubal bavící se otec od rodiny, mně to již tak zábavné nepřišlo. Alespoň tehdy. Nevím jak to můj bratr dělá, ale on se vždy dokáže těmto věcem vyhnout. Zato se nevyhnul tomu, že nám do počítače nahrál vir. Na tu skákající obnažující se ženu byl sice hezký pohled, ale už tak hezké nebylo, že nám na "harddisku" právě zuřil vir ničící všechny data... Čímž jsem se dostal k nevýhodám internetu. Těch je bohužel také celá řada. Od jichž zmíněných virů, přes uveřejňování návodu na vodíkovou bombu, až po trestnou činnost páchanou prostřednictvím internetu. Ale při hodnocení výhod a nevýhod záleží na úhlu pohledu. Většina uživatelů považuje za klad možnost "měnit" si muziku s ostatními (v programech jako Napster, Kaaza a Morfeus). Na druhou stranu producenti muziky vidí v této možnosti velké zlo, se kterým je potřeba zatočit. Uf, ten civilizační obojek (jak říkají Němci kravatě), ale škrtí. Další problematické téma jsou platby přes internet. Nemyslím teď problém z hlediska morálního, ale trestního. Je velmi tristní, že se proti "útokům" určitých skupin programátorů (počítačových pirátů, hackerům) nedá nijak bránit. Myslím, že mezi nevýhody patří zcela jistě i součet jeho výhod, které v lidech vzbuzují jistou míru závislosti, čímž vzniká paradoxní nevýhoda. Myslím, že by bylo nesprávné se zaleknout výčtu záporů a internet zavrhnout. Pokud se někdo rozhodne pro zavedení internetu, otevírá se pro něho obrovský svět. Svět v němž, když si myslí, že má za sebou první krůčky a už se vyzná, zaručeně se přesvědčí o naprostém opaku. Z vlastní zkušenosti vím, že zpravidla ani po usilovném (často i hodinovém) pátrání se není možné dostat ke konci hledaných informací. Již nejednou jsem si připadal jak postava Miguela de Cervantese Don Quiote. Literární svět jej charakterizuje jako snílka plného ideálů a bojujícího s větrnými mlýny. Mě sice do postavy Dona Quiota něco chybí (několik centimetrů výšky) a něco přebývá (pár kilogramů váhy), ale i tak si ve svém boji s internetem někdy připadám podobně nesmyslně. Ale je to obrovské množství informací, které si může každý vyhledat z tepla svého domova. To je pro lenocha a "stydlivku" jako jsem já velké plus. Internet je zkrátka věc ve své podstatě a rozsahu nemající obdoby. Ale nechme se překvapit, co bude za pár let. Třeba budeme nosit internetový přijímač v hodinkách na zápěstí. Ale jak prohlásil antický filosof Demokritos:
"Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konce."