Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Takže...už jen použití tohoto slova na začátek fejetonu je divné, ono slovo "takže" dokáže mnoho lidí rozčílit, nejvíce snad učitele nebo profesory, protože jej žáci vkládají až příliš často na začátek vět při zkoušení či referátu. Ale proč? Toť otázka pro mě jako zkušeného spisovatele. Já osobně bych řekl, že použití jednoho slova na začátek každé věty, když má být věta ještě k tomu úplně rozdílná, je prostě...je prostě...divné. Ano, a je to tu zase, jsme u dalšího slova, jsme u "prostě". Oba výrazy jsou úplně rozdílné, oba by se měly používat v naprosto rozdílných situacích, avšak dnešní doba plná televize a počítačů nějak vsugerovala do hlav mládeže, že by se měly užívat jen a jen na začátek vět. Divné, já vím. Možná bych mohl pokročit, je strašně divné psát o tom, co jste původně ani nechtěli.
Takže, všichni jste určitě někdy ve svém životě slyšeli slovo divný, já vím, je to divné, protože nějaký podivín tady podivně popisuje ono divné slovo. Je to prostě "divný". Nuže, uveďme všechnu tu divnost do pravé míry. Tak a je to tady, divné že? Ač je to zvláštní, mnoho mladých lidí místo toho, aby zhodnotilo určitou skutečnost slovy jako "To je zvláštní" nebo "To je zajímavé", použijí místo těchto souvětí jedno hodně divné slovo, a to slovo "divný". Prostě, jeden dvanáctiletý klučina s dvěmi promilemi alkoholu v krvi řekne druhému klučinovi s dvěmi promilemi alkoholu v krvi a pro spestření s jointem: "Hele vole, já ti to prostě musím říct! Takže...můj fotr má doma obrázky Lenina, Marxe, Stalina i Mišky pověšený na zdi a každej den se před nima klaní." A teď, otázka za deset milionů! Co na to odpoví druhý klučina? Za A) "Nekecej!", za B) "Ty mi musí půjčit!", za C) "Ráno nebo večer?" a za D) "No to je fakt divný!" Správná odpověď, pokud nepřeskakujete řádky, tak ji už dávno víte...
Je to prostě zvláštní. Proč se to děje? Já osobně mám za sebou tucty referátů, jsem ten druh člověka, co si musí dát předem osm kafí, aby mohl nastoupit před celou třídu a něco přednášet. Možná díky kavě dokážu dobře vyprávět, netřese se mi hlas, nevadí mi otrávené pohledy mých spolužáků a tolik mě neprovokuje hlasitý hovor ze zadních lavic, ale svůj způsob vyjadřování změnit nedokážu, proto jsou všechny mé ústní projevy na veřejnosti doplněny tak ze čtyřiceti procent všech slov nějakými těmi "prostě" nebo "takže". Mám jednoho kamaráda, který když je čirou náhodou při smyslech, tak jenom mele, mele a mele. Avšak, musí se mu nechat to, že mě nějakého toho "takžování" a "nožování" ušetří. Ale také to není ideální. On se totiž neopakuje na začátku, nýbrž na konci. Tedy, rozhovor s ním vypadá asi takto: "Nazdar! Jak se máš?" "Jééé, tebe sem dlouho neviděl, víš co!" "Já tebe taky ne, kdes byl tak dlouho?" "Ále, to sem to různě zatahoval, víš co!" "Jo jasně, a nějaká pětka na vízo ti nevychází?" "Nóó, jenom tak sedm, víš co!" Promiňte mi to vážení, ale s tímto člověkem mluvit deset minut, tak toho jeho "víš co!" mám tak po krk, že bych ho nejraději umlátil židlí...nabroušenou.
Možná bych měl končit, ono toho o těchto slovech není zas tolik co napsat. Avšak, kolik fejetonů, reportáží, romanet či knih bude na toto téma ještě sepsáno, a řekl bych, že se tím ve vyjadřování moderního světa nic nezmění...