Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Budík je sice dobrá a užitečná věc, ale já se se svým nikdy moc nespřátelila a každé pondělní ráno mě v 6:12, když se mě opět snaží probudit, napadne nejmíň tucet věcí, které bych s ním chtěla vyzkoušet. A věřte, že by se mu to určitě nelíbilo. Zrovna dnes mě napadlo, jestli by rád někdy zkusil potápění nebo třeba volný pád z druhého patra. Pak si ale zas uvědomím, jak by k tomu chudák přišel - sám si nevybral každý všední den tak brzy řinčet a řvát přes celý byt až skoro budit sousedy a ničit okolí ty krásné snové chvíle. Ale i přesto je nenávist k budíkům obecně známá věc, která je jednou z věcí spojující lidstvo snad celého světa.
No dobře, nyní opusťme otázku budíků a podívejme se na další věc, kterou lze možná nazvat i zlozvykem, již bychom našli také u spousty lidí. Ve snaze nabrat do dalšího, v pondělí ráno vnímaného jistě jako "krásného" dne co nejvíce sil, ještě nejméně 3x odložíme naše vstávání o pár chvil, čímž se ale ochudím o vzácné minuty věnované na snídani a přípravu do práce či školy. Takže ve výsledku to dopadá tak, že jen proběhneme koupelnou, zběžně mrkneme do zrcadla a naházíme pár věcí do tašky a už můžeme běžet na zastávku autobusu. Těm méně úspěšnějším v tomto běhu se ještě naskytne příležitost si zasprintovat za autobusem a zjistit, jak pondělní rána zvládá náš řidič. Zjistit, jak dobrou náladu má po své potyčce se svým budíkem - zda se slituje a zastaví nebo se na nás pomstí a nechá nás za ním klusat ještě pár metrů. V druhém případě se vrátíme ještě na hodinku do postele a celý cyklus zopakujeme s příštím autobusem.