Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Jak je?" zeptala se mě asi už po sté kamarádka z gymplu. V tu chvíli máte jen dvě možnosti, vlastně tři, ale zbytečně se vymlouvat na písemku z matiky nebo málo času mi přišlo dětinské. A možná to bylo také tím, že je ze stejné třídy a měli jsme společnou hodinu. Jo, to byl ten skutečný důvod.

Takže jsem mohla buď zalhat, že je mi fajn, jak to ostatně všichni očekávají, nebo říct pravdu, že bych dneska všechny postřílela kulometem. Ou, jak já byla nepříčetná!

Mé tělo se klepalo v rytmu havajského tance "Hula hula" a nozdry byly rozšířené ve znamení "ne, opravdu nemám náladu na klábosení". Nakonec vyhrála moje touha po pochopení (a kdyby ani to ne, aspoň si pořádně postěžovat a zanadávat) a nechala jsem emoce vybuchnout. Teta Edna (nebo Etna?) by na mě byla určitě pyšná. Zavalila jsem kamarádku informacemi, až se jí začala motat hlava jako při čichnutí si k levnému parfému.

"Tý jóó, a to sis nechala od takový baby bůhvíodkud líbit?" začala hned, jak jsem vydechla poslední větu.
Tak to byla podpásovka. Copak jí můžu říct, že jsem se nechala zastrašit autoritou a faktem, že "je přece starší a takhle se se staršími lidmi nemluví"? A tak jsem tam stála, koukala, hlavou mi létalo všechno možné, od posledního cédéčka The Beach Boys až po trsajícího opičáka ze slavného sitcomu Dva a půl chlapa, a doufala, že mě něco napadne. Vtom můj tok myšlenek někdo přerušil...
"Další!" zahučela naše milá paní tělocvikářka tónem, který by snad zachytil i sonar na Taiwanu. Polkla jsem a dala se do běhu...

A rada na závěr? Nechte zuby zubama a pošlete žluč spát, pravděpodobně to nebude poslední střet s kozou ve vašem životě.