Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V tomto období řeší snad každý student deváté třídy otázku, zda dělat přijímačky a dál studovat, nebo jestli se spokojí s méně oblíbenou prací popeláře či pouličního prodavače novin. Studenti, kteří nechtějí strávit život odvážením odpadků, jsou pak hnáni do učení a praktikování různých opakovacích cvičení.

Pokud mohu mluvit sám za sebe, k učení se uchyluji jen tehdy, když mi hrozí pětka z češtiny nebo když mi na krk funí mamka s vařečkou. Tento přístup ovšem není ideální, a pokud nevěříte na zásah vyšší moci, raději se ho vyvarujte.

Osobně obdivuji své spolužáky, kteří dokáží věnovat svou plnou pozornost kupříkladu češtině a nestává se jim, že napíší slovo mýval s měkkým i jako třeba já. Když pak přijde čas na test, ani v nejmenším je to nevyvede z míry a jsou pravým opakem nás lenochů, které překvapí i to, že kobyla je vyjmenované slovo. Pak ovšem přijdou neoblíbené proslovy od rodičů, že jsme úplně nepoužitelní ve všech směrech a že tento měsíc strávíme bez kapesného i počítače. Až po tomto rázném zákroku většině lenochů dojde, že už je to opravdu vážné.

V mém případě to mělo pozitivní účinek. Pln odhodlání dokázat ostatním, že nejsem jen hlupák bez kouska intelektu, vrhám se po hlavě do učení a ani prasklina na zdi, jež mě do té doby pokaždé fascinovala více než učení, mne nedokázala rozptýlit. Bohužel na přípravu na přijímací zkoušky jsem si nechal jen pár posledních týdnů, takže pokud je díky nějakému zázraku udělám, asi se dám na křesťanství.

U nás v rodině zatím nikdo přijímačky dělat nemusel, neboť byli všichni dostatečně inteligentní na to, aby je vzali na střední školy i bez nich. Takže pokud je já zvládnu nějakým způsobem složit, mohu se pyšnit tím, že jsem první z rodiny, kdo to dokázal.