Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ranní vstávání je asi největší problém každého z nás. A ten, kdo říká, že ne, bezpochyby lže. Já se za to nestydím a říkám to otevřeně: "Nenávidím ranní vstávání." Jelikož jsem člověk spící hlubokým spánkem, probouzí mě výhradně střela z kanonu. Nebojte se, nemám doma žádné dělo, vždyť na něj nemám ani zbrojní pas. Zkuste si představit situaci, kde náhradou za ten zmíněný kanon jsou tři po sobě zvonící budíky. Omyl, teď už pouze dva. Ten třetí mi dal zrovna včera výpověď. Škoda, zvonil z nich nejkratší dobu.
No a když už se mi po deseti minutách otravného zvonění podaří vzbudit, mám celé ráno zkažené. Vypotácím se z postele, nevidomá jako Esmeralda, a automaticky zamířím do koupelny. Na této cestě je ovšem spousta nástrah. Tak například můžete jako já zakopnout o školní aktovku, kterou jsem si večer postavila doprostřed pokoje, abych na ni náhodou nezapomněla. Nebo se také můžete přepočítat a místo do koupelny vlézt do skříně, kde mě uzemnila příliš nízká polička, se kterou jsem samozřejmě nepočítala. Takže během této cesty mám ukopnutý palec na pravé noze a obrovskou bouli na hlavě.
Po příchodu do koupelny mě může dorazit fakt, že když jsem si chrstla ledovou vodu na obličej, nemůžu nikde nahmatat ručník, který tam stejně není. Proto nakonec musím jít pro nový, shodou okolností do té skříně, do které jsem před chvílí vlezla.
Konečně úplně probuzená se s hrůzou na sebe podívám do zrcadla a usilovně přemýšlím, kde se tam vzalo to strašidlo, které stojí naproti mně. Při pohledu na hodinky posléze zjišťuji, že mám přesně pět minut, abych vypadla z baráku, neboť přesně za deset minut mi jede poslední autobus.
No a jestli se vám také stane, že vpadnete na poslední chvíli do autobusu, sednete si na zadní sedačku, usnete a vzbudíte se tam, kde jste se vzbudit nechtěli...nezoufejte. To už se mi stalo několikrát...