Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

A je to tu zas. Zvoní mi budík a mně nezbývá než ho umlčet a jít do školy.

Nejprve ze všeho si vyčistím zuby, protože "zubní pasta Perlička, to je prostě jednička," načež si uvědomím, že jsem se dosud nepřevlékla, takže si jdu obléct svůj oblíbený svetr... "Ne, není nový. Je pouze vypraný v Perwollu!" Ale k čemu je mi svetr, když mám takový hlad. Namažu si housku s Nutellou, protože "bez její energie bych nejspíš vůbec nezvládla den" a k tomu si ještě přiberu Monte... "Chutná přeci nejlépe!" Odcházím do školy a zjišťuji, že prší. Kruci, řeknu si, zapomněla jsem si vzít Actimel. Teď budu mít "oslabenou obranyschopnost organismu" a můžu se jít klouzat. Pak si ale vzpomenu na své ranní Granko a s pocitem, že "ráno chutná nejlépe", vcházím do dveří školy. S výrazem inteligenta si kráčím chodbou, když potkám ředitele. Ihned zdravím, načež on mě upozorní, že mé tričko není dostatečně bílé, a proto si nemohu vzít našeho třídního za muže. Poradí mi Ariel - "aby bílá bíla byla." Jsem mu za jeho radu vděčná.

Konečně jsem doma a usedám před televizi, kde právě začíná moje oblíbená televizní soutěž "Chcete být milionářem?" Se zaujetím sleduji urputnou snahu soutěžícího o co nejvyšší částku, ale v nejvíce napjatém okamžiku mi pan Čech oznámí, že správnou odpověď se dozvíme po krátké přestávce. Tak na to nemám náladu! Jdu do postele, kde už se mi roztahuje modrý králíček, takže nevím, jestli se tam vůbec vejdu, ale nakonec spokojeně usínám ve voňavých a měkoučkých peřinkách...