Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Největší katastrofa v novodobých dějinách lidstva. Přechod počítačů do roku 2000. Experti říkají, že počítače přesně v 0:00 1. ledna 2000 zkolabují a nastane chaos. Počítačové sítě se budou hroutit, jaderné reaktory explodovat, autorádia vystřelovat z palubní desky... Každá elektronika o půlnoci přestane fungovat nebo proletí střechou a dopadne na ulici.
Takto si velice mnoho lidí představovalo konec posledního roku s jedničkou a devítkami. Vydal jsem se tedy na výzvědy. Jen tak náhodou jsem zabrousil k jedněm dveřím, zazvonil a zeptal se, jestli tady mají počítač. Řekli mi, že bohužel ano, a tak jsem je požádal o povolení ke vstupu a o pár odpovědí.
Byl to velice zvláštní pohled. Zešeřelý byt osvětlený jen chabým světlem svíček. Řekli mi, že raději odpojili elektřinu v celém bytě. Velice mě udivilo, že jsem nikde neviděl žádnou televizi, rádio, vlastně cokoli elektrického. Tuto myšlenku jsem následně vyjádřil i nahlas. Místo odpovědi mě odvedli za velice těžké dubové dveře opatřené pevným zámkem. Ve slabém světle jsem uviděl něco zvláštního. V malé místnosti byla naskládána veškerá elektronika této rodiny. Byla tam televize, rádio, video, ale i kávovar. Úplně v rohu byla veliká krabice z velice tlustého pozinkovaného plechu. A v ní spočíval dříve jmenovaný počítač. Zeptal jsem se jich, proč to všechno. Řekli mi, že nejsou hloupí a nebudou jen tak čekat, až jim to všechno začne pod nohama vybuchovat a hořet.
Poté jsem položil otázku, co budou dělat, jestli se potvrdí ty nejhorší představy o výpadcích elektřiny, přerušení dodávek tepla apod. S vychytralým výrazem ve tváři mě odvedli do další malé místnosti. V ní byly naskládány hromady plechovek neboli konzerv, lahví s vodou a pár pytlů s krmením pro psa.
Zmohl jsem se už jen na jednu otázku: "Jak vás, prosím vás, tohle všechno napadlo?" S úsměvem na rtech mi hrdě ukázali čtyřstranný červený leták s velkými bílými znaky Y2K.
Se slovy díků jsem už raději urychleně odešel. Doma jsem si pak v klidu pustil příjemnou uklidňující hudbu, sedl k počítači a napsal tento fejeton. Bylo 31. prosince a za minutu půlnoc. Odešel jsem tedy od počítače na balkón a sledoval bujaré oslavy. V tomto poklidném rozjímání mě napadlo, že lidstvo vždy překoná jakoukoli překážku a že ta chytřejší část lidské civilizace je při každé příležitosti schopna využívat neomezeného potenciálu lidské blbosti!
Oslavy končí, jdu dokončit ten zpropadený fejeton (doufám, že počítač pořád funguje).