Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Určitě už jste někde slyšeli nebo četli, jak úžasně blahodárné účinky má běh na vaši psychiku. A to zejména když běháte sami. V poslední době mám pocit, že je to nějaký nový super módní trend. Když mi kamarádka tvrdila, jak miluje ten pocit, když je sama v lese a nutí své nohy do náročného pohybu, tvářila jsem se trochu skepticky. Ale ona se nedala a dál vysvětlovala, jak si úžasně o samotě vyčistí hlavu. Tak jsem se rozhodla zkusit to taky. Nemůžu přece předem odsuzovat něco, co jsem nezažila. Ale abych se přiznala, nejsem si moc jistá, že vím, jak vypadá, když si vyčistíte hlavu...

Na své čištění hlavy jsem si vyhranila jedno jarní odpoledne, kdy konečně rtuť teploměru vyšplhala o něco výše nad arktickou teplotu. Nebyla jsem zvyklá trávit odpoledne sama, ale když to pomáhá jiným lidem, tak proč ne mně?

Vybíhám, všechno jde hladce, skvěle jsem to načasovala, aby po ulici šlo co nejméně lidí, abych byla ušetřena těch pohledů, než zaběhnu do lesa.
Asi po půlhodině začínám přemýšlet, a to je u mě vždy nebezpečné! V hlavě se mi rodí desítky nápadů, od vylepšení mého pokoje až po navržení úplně nového domu. Pak začínám řešit mně neuvěřitelně vzdálené věci, jako třeba ekonomiku v Číně a podobně. Ale to není všechno, na řadu totiž přicházejí zneklidňující myšlenky typu: Co kdyby...? Hlava zkrátka nemá co dělat, a tak se zabaví přemýšlením třeba o rodinných tragédiích.

Po hodině běhu o samotě už mám hlavu jak papiňák a zoufale vyhlížím nějakého človíčka, jenž by mě trochu rozptýlil. Vzdávám se, tohle nemá smysl.

Vracím se domů psychicky i fyzicky vyčerpaná a hned po smytí smradlavého potu volám kamarádce, jestli nechce zajít na kafe a do kina. Ne, samota není pro každého!