Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Odjakživa jsem byl člověk, který rád poznává a objevuje vše nové, dosud skryté. To se mimo jiné týká i cizích zemí. Právě nedávno jsem jednu navštívil. Byla malá, ve světě relativně málo známá, už si ani přesně nevzpomenu na jméno. Viděl jsem v ní spoustu věcí, ale jednoznačně nejzajímavější byla návštěva tamní školy. Odnesl jsem si z ní spoustu zážitků a poznatků, o které bych se s vámi rád podělil.

Při vstupu do školy jsem měl to štěstí, že probíhala přestávka, takže jsem mohl všechno vidět za provozu. Musím říct, že pro člověka neznalého místních poměrů to byl docela šok. Po chodbách pobíhaly chlupaté obludy ne nepodobné lidoopům. V rukách měly kosti, se kterými střídavě mlátily do stěn, zábradlí, hlav ostatních. Navzájem si vybíraly vši a blechy a vydávaly neartikulované skřeky. Až po notné chvíli jsem spatřil několik většinou mladých lidí, jak se tísní v malém koutku, kam byli zahnáni těmito obludami. Neměli žádnou volnost. Sotva se mohli hnout. Asi to bylo jejich odlišností. Byli normálně oblečení, inteligentní výraz ve tváři, čišelo z nich odhodlání a neotřelé myšlenky. Ale pokaždé, když se někdo z nich pokusil hnout nebo dokonce promluvit, sesypala se na ně sprška kostí a kamení z pařátů chlupatých primitivů. Nejdřív jsem se domníval, že se snad hraje nějaké místní tradiční divadelní představení. Po zazvonění jsem ale pochopil. Byli to učitelé a jejich běžný život ve škole.

Využil jsem ticha započaté hodiny a vydal se tam, kde mělo být ředitelství. Našel jsem tam osobu, která plnila funkci sekretářky a účetní zároveň. Jako jedna z mála vypadala docela normálně, jelikož se přímo neúčastnila školního života. Se zaujetím mi začala vyprávět, jak dobře se o ně stará jejich Ministerstvo pro centrální plánování všeobecného vzdělání. Nikdo si tu prý nemusí dělat starosti s tím, co učit, jak hodně, často a koho. Na všechno mají směrnice. Tak třeba ještě do loňska měli problém s tím, že kantoři nestačili probrat látku dějepisu.

"Říká se, že připravují novou úžasnou reformu. Každá hodina dějepisu se prodlouží o pět minut, o které budou kratší hodiny matematiky. Za rok takhle dohromady dostaneme dost hodin dějepisu navíc na to, aby se všechno stihlo. Děti sice nebudou znát zlomky, ale v porovnání s tím, že nebudou vědět, kolik zubů měl vůdce Teutonských rytířů, je to banalita," řekla mis potutelným úsměvem. "No není skvělé, že udělají všechno za nás?"

V dalším průběhu rozhovoru jsem se dozvěděl další úžasné skutečnosti. Posuďte sami. I když je správa státu a školství už delší dobu rozdělena a rozdrobena na menší území, MCPVV stále všechny s láskou opečovává. Dokonce i toaletní papír je nakupován centrálně a ve velkých kamionech rozvážen po celé zemi.

Taky jsem byl ohromen tím, jak pokrokové je jejich školství. Neustrnulo na mrtvém bodě, naopak stále kráčí vpřed vstříc novým zítřkům a drží krok s dobou. Za posledních deset let se už posunulo zahájení výuky o celých třicet čtyři sekund dopředu, protože pracovní aktivita se plynule z ranních hodin přesunuje na poledne a odpoledne. Nedávno byla dokonce provedena reforma školního systému takového významu, že se něco podobného stává tak jednou za padesát let. Již dlouho užívaný název "Škola základní" se změnil na "Základní škola". Je vidět, že školství tady vedou schopní lidé, již vědí, co dělají, a kteří se nebojí podnikat riskantní kroky, o nichž si myslí, že v celkovém důsledku přinesou užitek. Takoví, kdyby byli všichni, to by se na světě dobře žilo.

Dokonce jsem měl tu čest účastnit se několika hodin, takže jsem poznal i žáky. Byli to neobyčejně vzdělaní lidé. Věděli tolik věcí! Bez zaváhání sypali z rukávu počty pecek v jednotlivých druzích pomerančů (ptal jsem se i na melouny, ale to se prý učí jen na gymnáziích), problémy jim nedělaly ani počty obyvatel v domorodých usedlostech na Filipínách včetně psů a koček z roku 1986. Jen asi byli trošku namyšlení, protože když jsem se jich ptal na jejich názor na současné dění ve světě a na to, co si myslí o svém budoucím životě, tak se se mnou naprosto odmítli bavit. Dívali se na mě nějak zvláštně a neřekli ani slovo. Ale ani se jim nedivím. Proč by se bavili s osobou tak podřadné inteligence, jako jsem já. Vždyť ani nevím, jaké bylo druhé jméno strýce syna levobočka krále Ludvíka Čtrnáctého, kterého měl se svou druhou milenkou. Docela jsem se před nimi styděl.

Zajímal jsem se o jejich systém výuky, protože mě zajímalo, jak to dělají, že jsou tak dobří. Hle, v jednoduchosti je síla. Žák, který něco neumí, dostane od učitele kostí po hlavě, případně bude zasažen dobře mířeným kamenem. Velice účinné a výchovné.

Tato země na mě udělala velký dojem. Hlavně zásluhou svých škol. O děti je tu skvěle postaráno. Funguje výborný školní systém v čele s MCPVV a jeho pružným vedením. Je dobře, že se zdejší vláda tak dobře stará o výchovu budoucích generací. Je vidět, že ví, jaká sféra veřejného života je důležitá, co si zaslouží pozornost a péči.