Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak a je to konečně tady, ostatně jako vždycky na konci školního roku. I teď, jako každé čtvrtletí či pololetí, neuvěřitelně zkroušeným pohledem hypnotizujeme svůj mobilní telefon. Naše oči jsou bez jediného mrknutí upřeny na několik číslic v mobilní aplikaci Bakaláři, jako bychom dokázali svýma očima tyto číslice předělat. Ovšem jaksi se nám to nedaří. A to nemáme příliš vysoké požadavky. Máme jen jedno skromné přání - o něco zmenšit hodnotu červeně svítících čísel na displeji, které přesahují hodnotu známky, kterou jsme si předepsali během novoročního předsevzetí. Pokud se nám to podaří, nepřívětivá červená barva se promění na přátelskou zelenou a na našich tvářích se objeví nadšený, zářící úsměv...
Jestli jste ani doteď neuhádli, co právě popisuji, tak se jedná o náš školní prospěch.

Tuhle situaci zažívají v pravidelně se opakujících intervalech všichni žáci (nejen) středních škol. Všechny z nich jde také rozdělit do tří základních skupin.

Ta první má mezi ostatními dvěma skupinami nechvalně proslulý název Šprti. Ti své mobilní aplikace se známkami kontrolují přibližně každých pět minut a jejich srdce se zastaví při myšlence, že dostali z testu 1-, takže se jejich průměr zvedne z čisté jedničky na 1,0005.

Skupina číslo 2 si se svým průměrem nedělá příliš těžkou hlavu. Jejich známky se pohybují v rozmezí dvojky a čtyřky. Drží se názoru, že život je dar a že by měl být v první řadě pro radost. Stres z testů a ze známek je věc zdraví nebezpečná a tudíž nežádoucí. Řeší tedy jen předměty, které je baví (pokud se tedy nějaké takové najdou). Narazí-li na předmět, ke kterému nemají vlohy, snaží se svůj průměr udržet pod takovou hodnotou, aby nepropadli a mohli vesele postoupit do dalšího ročníku.

Třetí skupinu můžeme nazývat Zoufalci. Jejich neúspěchy ve škole jsou často pouze výsledkem jejich životní filozofie. Zoufalci totiž ještě zdokonalili ideologii druhé skupiny o radosti ze života. Do školy si chodí zásadně jen odpočinout a většinu školního roku prospí. V každé třídě se z pravidla objeví alespoň jeden příslušník z řad Zoufalců. Od ostatních jdou rozeznat poměrně snadno. Navíc se u nich vyvinuly schopnosti, díky nimž jsou dokonale přizpůsobeni ke svému školnímu spánku - například dokáží naprosto přesně zkoordinovat své chrápání s výkladem profesora, aby nebyli odhaleni. Stres ze školy je ale vždycky dožene, a to konkrétně těsně před vysvědčením, když si prohlédnou své dlouho zanedbávané průměry. Ačkoliv je to poměrně šokující, i jim alespoň trochu záleží na postupu do dalšího ročníku, takže při pohledu na své známky konečně začnou jednat. Přestože jsou bezvýhradní ateisté, během testů jim nezbývá nic jiného, než věřit na všechny možné i nemožné bohy. Při pohledu na vše, co se mají naučit, pronesou krátkou větu o tom, že místo tohohle budou radši okopávat brambory na poli a příští školní rok se ve třídě už neukážou...

Otázku kolem svého prospěchu řeší v době uzavírání známek všichni žáci (ano, dokonce i ti z první skupiny). Jak to ale vyřešit? Hypnózou čísel v aplikaci to asi nepůjde, takže se musíme uchýlit k ohavným a podlým praktikám, které jsou často v rozporu s naším hodnotovým systémem. Začneme si psát taháky. Nebo ještě hůř, což první skupině často nedělá příliš velké potíže - učit se nazpaměť text ze sešitu, aniž bychom mu rozuměli a abychom ho mohli ihned po testu vesele zapomenout.

Poslední dobou se můžu považovat za poměrně šťastného člověka. Rozbil se mi mobil a ztratil jsem přihlašovací údaje k Bakaláři, takže nevím nic o svých průměrech, které stejně v žádném případě nevypovídají o znalostech z daného předmětu. Jen doufám, že zatím z ničeho nepropadám. A co vy? Jaký je váš průměr?