Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Tak pojď," osloví mě taneční partner a odvádí si mě do kola. Pak tancujeme v rytmu waltzu a já se nořím do svých myšlenek. Jsem si tím zcela jistá. Teď už ano! Když se kolem sebe rozhlížím, pozoruji ostatní, zdá se mi, že v tom kluci plavou...
Ptáte se v čem? Vyzvání k tanci, které se ozve z jejich úst a tváří se při tom téměř nešťastně, mě uvádí do rozpaků. Stalo se něco? Kde je chyba? Zanedlouho se uklidním, že já nejsem příčinou tanečníkova rozladění. Já ne! Ale co tedy? Špatně se vyspal? Má starosti? Proč mě neumí k tanci vyzvat normálně a vyjádřit trochu nadšení? Kam zmizela veškerá galantnost?
Omlouvám se - musím se opravit. Kluci v tom neplavou. Jejich nezájem, nechuť chovat se slušně, být pro dívky oporou a další maličkosti je přede mnou naprosto potopily! A to tedy nemluvím jenom o tanečních...

Milé dámy, prosím zapátrejte ve své mysli, kdy vám v poslední době nějaký muž podržel dveře, pomohl nést tašku s nákupem nebo vás pustil sednout v metru. Už víte? Možná si na něco vzpomenete... Já vskutku ne! A vy, pánové? Kdy jste prokázali něžnému ženskému pohlaví trochu pozornosti?

Nechci muže odsoudit nebo je podceňovat. Ani jim vytknout veškeré buranské způsoby. Mně samotné se párkrát stalo, že jsem se dočkala té "pocty" a někdo mě pustil sednout, podržel mi dveře... Ale víte co bylo nejhorší? Já jsem nevěděla jak reagovat. Prostě nevěděla... Důvod je prostý. Ženy, dívky, slečny už na gentlemanské způsoby nejsou zvyklé. Neočekávají ani tu nejmenší galantnost, a proto se není čemu divit, když nevědí, co v té situaci dělat...

Nedávno jsem slyšela názor, že gentlemani vymřeli. Smutné, že? Jestli si to ženy začínají myslet, možná na tom něco bude. Třeba se drobné pozornosti nedočkaly opravdu dlouho.

Připomeňme si na okamžik dobu Jane Austenové nebo nějaký z jejích románů. Můžeme být svědky dokonalé uhlazenosti a morálky. Gentleman kam se člověk podívá! Není to krása? V té době to bylo normální a přirozené. Proč se to kouzlo galantnosti vytratilo? Kam vlastně zmizelo?

Snad mi muži - vy, kterých se má kritika netýká - odpustíte. Možná jsem byla příliš tvrdá. Ale pokud se svým chováním mužská populace nezačne něco dělat, jak to dopadne? Vyměníme si role? Budeme za pár let držet dveře my vám?

Nabádám vás, dámy, dejte mužům trochu víc prostoru prokázat vám nějakou pozornost. A vás, muže, snažně prosím, využijte tu příležitost. Ukažte, že ve vás nějaký ten kousek úcty k ženám ještě zbyl. Pánové, vždyť je to tak snadné!

Stále věřím, že se ve vás galantnost probudí a já se tak dočkám té věty, která zazní z vašich usměvavých úst: "Smím prosit?"