Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když si tak vzpomenu na své prvopočátky sportovních výkonů, tak si opravdu nejsem jist, zdali jsem se snažil utužit své zdraví, nebo se dostat co nejrychleji do nemocnice. Ale to k začátkům patří a žádný učený z nebe nespadl. Ovšem i dnes, když už jsem přece jen o něco šikovnější než v předškolních a školních letech, si stále nejsem jist, jestli to přísloví "SPORTEM K TRVALÉ INVALIDITĚ" není trefnější než "SPORTEM KU ZDRAVÍ".

Vždyť vrcholoví sportovci na konci kariéry - a někdy ani ne na jejím konci - jsou takřka úplně vyřízení. Ale na druhou stranu to jsou přeci jen vrcholoví sportovci - ti jsou jako sportovní auta: vysoké výkony, malá výdrž. To ale nebude případ nás, svátečních sportovců, kteří udělají jeden aktivní pohyb za týden. Držím se totiž zásady, že nic se nemá přehánět. V tom mě utvrzuje i to, jak dnes mí kamarádi, co cvičili takřka denně, naříkají na různé bolesti...

Nicméně, aspoň do toho auta pěšky ještě dojdu, abych nějaký ten pohyb měl. Ovšem je pravda, že i mně se taky občas po ránu ozvou klouby, záda nebo krk a stářím to rozhodně ještě nebude. Tak kdepak asi bude chyba?
Zřejmě jsem měl být jako dítko pilnější, aby se ze mě mohl stát nějaký bohatý sportovec, poněvadž tělo mě pobolívá podobně, ale za podstatně menší peníze...