Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již nějaký ten pátek jest dobře známo, že nic netrvá věčně. Vše pozemské má určitý zrod a nezbytně i skon. Není tomu jinak ani u všedních věcí. Kupříkladu tužka - krásná nová, s mazací gumou na konci, ale po čase se z ní stane ohlodaná tužka - piditužka. A protože svému majiteli dosloužila (spíše dopsala), takováto nebohá tužka pak končí v odpadkovém koši, ne-li jinde. Pryč ale od tužek. Také starý zubní kartáček, rozbité boty, sešit do němčiny, staré struny ke kytaře a další a další zbytečnosti pošleme napospas popelářskému vozu, ač si to někdy nezaslouží.

Nedávno jsem čirou náhodou umýval nádobí (to je zcela ojedinělý jev) a z rukou mi vypadl na zem můj oblíbený hrnek. "Co se dá dělat?" řekl jsem si. Už už jsem se shýbal k zemi, abych posbíral střepy... Vida! hrnek ležel na podlaze neporušený. Při bližším ohledání těla hrnku mi ale sjel zrak na nebezpečnou prasklinu, která vypadala jako časovaná bomba. Bylo hned jasné, že kariéra mého hrnku je u konce; styk takto handicapovaného hrnku s horkou vodou by byl přímo katastrofální.

Co teď??? Uložit jej do útrob odpadkového koše k věčnému spánku mi připadalo morbidní, čaj z něho už nikdy nevypiji, zbývá poslední možnost - postavit ho na psací stůl jako držák na tužky. Věděl jsem, že tu bude jak páté kolo u vozu, protože tužky a pera, která držel ve svém obětí, nikdy nepoužívám.

Na stole stál hrnek týden, dva týdny, měsíc, dokonce i dva měsíce. Snášel se na něj prach jako sníh na nehybnou sochu. Napadlo mne ale něco, co jsem měl udělat už dávno, hned po jeho pádu. Vzal jsem jej, opatrně ho umyl a postavil do police mezi ostatní hrnky. Tam, kde stál celý svůj nepředlouhý život. Tam, kde byl hrnkem a ne nějakým držákem na tužky. Celý se rozzářil. Byl jsem rád, že se na něj nepráší a že jsem odčinil to, co jsem mu před měsíci udělal - nikdy totiž nevím, kdy budu já tím rozbitým hrnkem...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/fejtony/stat-ako-hrncek-na-stole.html