Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už několikrát jsem slyšela, jak si několik učitelek z našeho gymnázia stěžuje jedna druhé: "Ty dnešní teenageři nemají vůbec pochopení pro poezii!" Nebo třeba: "Žádný z mých studentů by se nedotkl básně ani dvoumetrovou tyčí!"
Ale vy, kdož rovněž studujete školu sídlící v alespoň několik desítek let staré budově, jistě víte, že tomu tak není ani zdaleka. Tyhle učitelky totiž asi ještě nikdy nezavítaly na studentské WC!
Chlapci i dívky (ale dívky to asi nepřiznají) tu sedávají s toaletním papírem v ruce, pročítajíce si skromná dílka svých minulých i současných spolužáků - a to od ód na učitele, až po průběh něčeho, co se právě v této kabince událo někdy v minulosti. A věřte, nebo ne - studenti čtou tuto poezii s radostí! Viděli jste snad někdy odcházet studenta z WC smutného? Po dvouhodinové výuce vychází spíše s úlevným výrazem (kdo by přece vydržel tak dlouho bez poezie, že?).
Asi si říkáte, proč tedy studenti nečtou třeba Sládka nebo Seiferta? Jednoduše proto, že nikdy nikoho takového neviděli, ani nikoho takového neznají, tak proč by je měl zajímat? Zatímco podporovat tvorbu svých spolužáků je mimo jiné také slušnost. Přece jde o člověka, s nímž student sdílel i stejnou toaletu.
Takže, milé paní učitelky, až si budete příště stěžovat, že vaši žáci vůbec nečtou, dobře si prohlédněte budovu, ve které pracujete a brzy budete přesvědčené o opaku!