Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V tuto chvíli nastal den "D" a hodina "H". Je tu okamžik, na který jsem musela celé dva týdny čekat. Za malou chvíli se dozvím výsledek mé týdenní snahy. Napínám uši, a když uslyším "Turoňová za jedna!", málem vyjeknu radostí. Z blaženého pocitu mě ale vyvede další ječící hlas. "Super, mám taky za jedna, ale bez toho taháku bych dostala pětku jako Brno." Kamarádka vedle mě sice vzlyká nad svým výsledkem, ale já se snažím představit si onu situaci: sebe, blížící se k vysněnému cíli, a malý primitivní papírek, který mi šlape na paty a na cílové čáře už je na mé úrovni. Nenechám to tak a vyhlašuji tomuto nicotnému papírku s písmenky válku! V čem má navrch toto nic, které přitahuje všechny studenty IQ šustícího listu? Proč v něm hledají poslední záchranu a poráží ty poctivce, kteří mu ještě nepodlehli? Přiznávám, že při vzniku tohoto papírku s malými, někdy až skoro nečitelnými písmenky člověku občas něco do hlavy naskáče a už tam zůstane, ale jen v tom případě, že je vlastnoručně vyroben doma budoucím uživatelem. Proč ale spoléhají více na toto malé nic než na svou vlastní paměť? Mají snad tak nízké sebevědomí po zjištění, jak těžké je do hlavy dostat šest stránek učiva na poslední chvíli před závěrečným soudem? Ale copak se nebojí učitelů, jež se jako draví ptáci snesou na oběť, která porušila jedno z jejich pravidel?

Nad těmito otázkami mi však zůstává rozum stát, ale rozhodla jsem se tiše podporovat tyto "pokoušeče" štěstěny, i když s nimi zásadně nesouhlasím. A nyní mě omluvte. Zítra píšeme písemku z biologie a bylo by dobré si vlastní malý kousíček papíru s nenápadnými písmenky vyrobit, ať nemusím opisovat od kamarádky.