Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Do plesové sezóny neodmyslitelně patří také Kurzy tance a společenské výchovy pro mládež. Ať se jedná o jarní či podzimní kurz, pocity u žáků, rodičů a všech hostů jsou vždy stejné. Na jedné straně sálu máme vyrovnané přítomné pány, z jejich výrazů v obličejích a v očích je snadné vyčíst, že jsou zde "zcela dobrovolně". To "nadšení" z nich totiž přímo sálá. Takže zatímco na druhé straně vyrovnaná krásná a upravená děvčata hltají každé slovo pana tanečního mistra, pánové se škrtí na motýlcích a většinou by nejraději vzali nohy na ramena.
"Pánové, zadejte si!" zazní konečně z úst pana mistra a na první lekci začne zběsilý boj. Kdopak asi uloví tu nejhezčí? Nakonec se to zvládne i bez monoklů a pánové si v promenádě hrdě vedou své tanečnice. Většinou s nimi zůstanou do konce kurzu.
Ten nabírá na obrátkách, tanec střídá tanec a žáci kurzu se většinou drží hesla: "PŘEŽÍT TY TŘI HODINY TÝDNĚ BEZ ÚJMY NA ZDRAVÍ ČI POVĚSTI". Velice zábavné jsou lekce společenského chování. Jak správně držet vidličku, jak používat ubrousek a jak políbit dámě ruku, aby si nepřipadala, jako že ji olízl velbloud.
Na řadu přijdou také prodloužené lekce. Na parketu to bývá ještě nabitější a v sále je plno lidí, kteří se přišli pokochat pohledem na mladá svěží těla zmítající sebou v zápalu tance. Není tedy nic horšího, než se při zběsile rychlé polce ve večerní róbě rozplácnout na čerstvě naleštěných parketách a v úmrtním listu pak mít napsáno: UŠLAPÁNA PŘI PRODLOUŽENÉ TANEČNÍ LEKCI. Obě prodloužené a závěrečný věneček jsou také záležitostí rodičů. Tatínkové musí provést své dcerky a tanečníci chodí s otrávenými obličeji pro své natěšené maminky. Zavalití tatínkové supí při polkách jako lokomotivy a maminky se zbožným výrazem sledují oči svých synků vyvrácené o 180°. Valčík, mazurka, polka ... Na závěrečné k těmto tancům přibude i proslulý letkis, který probere i jinak pasivní rodiče.
Závěrečný věneček zahajuje polonéza, královský a slavnostní tanec, při kterém ukápne nejedna slza. Tři měsíce, které se na začátku zdály k nepřečkání, končí. Ale rodiče si mnou ruce. Z jejich dětí jsou kultivovaní lidé. Tedy alespoň do té doby, než vyjdou z kulturního domu. Kluci strhávají motýlky a děvčata klidně přejdou parkoviště bosky s ohromnou chutí vyhodit své taneční střevíčky do nejbližší popelnice. Jejich maminky, které se ještě před chvílí dívali na jejich tanečníky, kteří se s rudým obličejem prohýbali pod tíhou jejich dcer, jak je přenášeli přes pomyslnou louži, nad tím jen kroutí hlavou. Kde se vzala ta změna?
Já sama jsem taneční kurz absolvovala a stěžovat si nemohu. Jsem si jistá, že tu polku či valčík na hasičském plese s tatínkem vždy odšlápnu a to ostatní, tedy jive, cha-cha, tango, waltz, blues a další? Snad se to nezapomíná... Každopádně mám stejný názor jako moje paní třídní profesorka. Taneční k životu patří a já jsem rozhodně poslední dobou nezažila zábavnější tři měsíce.