Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2016 znělo Bez titulu ani ránu a jednalo se o článek s prvky fejetonu o přístupu české společnosti k akademickým titulům (funkce výchozího textu inspirativní)

V dnešní době se titul považuje za samozřejmost. Obecné mínění lidí říká, že kdo dnes před svým jménem nenosí titul, nemůže najít dobře placenou práci. Ale je tomu opravdu tak? Jsou všichni lidé přizpůsobeni na to, aby po střední škole studovali dál?

Někteří se i bez titulu dokážou vyšplhat tak vysoko, že nám nakonec určují zákony. Někteří dostudují na vysoké škole, jako sladkou odměnu získají potem a krví promočený titul, vlepí si ho před jméno a jejich cena rázem stoupne výš. Ano, některým se povede sehnat práci ve svém oboru, ale co ti další? Proplouvají životem mezi ostatními tituly a čekají, až ten jejich někoho oslní. Mezi bezdomovci jsou i mladí lidé, kteří možná nenosí nejnovější trendy a v zimě kabát, ale před jejich jmény se blýskne titul. Jak je možné, že vystudovaní lidé nemohou sehnat práci, kvůli které dřeli několik let?

Dnes, kdy chce každý nástupní plat 30 tisíc korun a vidí svět jako Hurvínek válku, se stojí fronty na přijímačky na vysokou. Všichni mají za to, že tohle je propustka k sladkému životu. Ale kdo bude sbírat brambory, které si chceme dát na večeři jako přílohu ke svému humrovi, kdo bude spravovat silnice, po kterých chceme jezdit svými drahými auty a kdo bude obsluhovat v restauraci, kam budeme chtít jít na oběd, protože se nám nebude chtít vařit?

Titulem se člověk nenakrmí. Pro svůj život potřebuje suroviny, které vypěstují a zpracují zemědělci. Člověk potřebuje bydlet, mít střechu nad hlavou, kterou postaví zedníci. Vážím si proto všech lidí stejně. A přínosnější jsou pro mě ti, kteří makají rukama. Radši se totiž dobře najím, než abych sháněla právníka nebo architekta obdařeného titulem, jenž mi nabídne akorát tak příliš vysoký ceník.