Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Naprosté vyčerpání, únava, kruhy pod očima velikosti pomeranče a na čele vytesáno "Učit se, učit se, učit se!" - taky znáte ten pocit, když se blíží vysvědčení? Už jsem si touhle etapou za svůj život prošla nejmíň dvacetkrát a stejně mě nikdy nepřestane udivovat vynalézavost ze strany našich učitelů. No uznejte, půl roku je klid, ticho po pěšině a najednou to vypukne jako nějaká bomba: čtvrtletní práce z matematiky, z německého jazyka, písemná práce z biologie, dějepisu, chemie, fyziky, psychologie, prověrka z literatury, anglického a německého jazyka, zeměpisu, chemie, matematiky, slohová práce z českého jazyka, esej z anglického jazyka, čtenářský deník, projekt ze zeměpisu, trenažéry z lokalizace, doplnění sportovních disciplín, ... A to všechno poslední měsíc před koncem.

Do toho ještě náhodné zkoušení vybraných žáků a samozřejmě rodiče si doma neodpustí poznámku, jak se to jejich dítko zase fláká, vždyť se blíží prázdniny, to se ve škole stejně nic neděje. Kdyby radši místo toho vysedávání u počítače šlo umýt nádobí, stejně doma nikdy nepomůže, pořád jenom sedí u toho internetu a tak dále a tak podobně, jako kolovrátek pořád dokola.

Jak má člověk vysvětlit generaci, která vyrůstala bez internetu, že u toho počítače vlastně vysedává jakožto pilný samouk a na internetu vyhledává informace, které mu ve škole drze zatajili, ale v prověrce se ho na ně určitě neopomenou zeptat?

"Radši se pojď najíst," ozve se z kuchyně, "stejně tě už musí bolet oči". Když se podívám na rybu, kterou máme k obědu a uvědomím si, že bych měla znát její druh, čeleď, řád a třídu v několika různých jazycích, s dokonalou přesností vyjmenovat latinské názvy všech kostí v jejím těle, určit chemický vzorec obsahu jejího žaludku a století, ve kterém byla poprvé objevena, nakreslit podrobnou mapu trasy, po které celý svůj život putovala, než se mi dostala na talíř, spočítat její objem, s pomocí tabulek vypočítat rychlost, jíž by letěla z okna, kdybych ze své vidličky vytvořila dvouramennou páku a působila na ni silou F a po odborné konzultaci určit její psychické poruchy, udělá se mi poněkud nevolno a místo oběda se raději vrhnu na učení, protože na mě opět padla tíha mých děr ve vzdělání, které je třeba vyplnit.

Říká se, že student musí vědět vše, asistent vše co je v knihách, docent kde knihy jsou a profesor kde je docent... Ale nezoufejte, vždyť i naši páni profesoři si kdysi dávno museli projít podobným utrpením průměrného studenta, škoda jen že na ty doby zapomněli.

Mám v hlavě plno matematických, fyzikálních a chemických vzorečků, dat narození a úmrtí všelijakých Jindřichů a Ludvíků, geologických celků po republice a děl již dávno mrtvých autorů a k tomu všemu ještě seznam nákupu a čehosi co mi maminka ráno kladla na srdce: odnést její rozbitý mobil do čistírny, šaty k babičce, víno do opravny, dárky na poštu a peníze že jsou v ledničce, nebo tak nějak to bylo.

Chvílemi mám pocit, jako by mi ta hlava měla vybouchnout, ale takový pocit obvykle přejde, protože jak je generacemi přede mnou ověřeno, ta spousta informací, které do ní musím za poměrně krátkou dobu nasoukat, se za stejně krátkou dobu zase vypaří - tzv. zákon akce a reakce. Určitě jste si této zákonitosti také všimli, prostě čím víc se učíte, tím méně toho víte.

Takže milí žáci, milé žačky, studenti a studentky, školáci, předškoláci, středoškoláci, vysokoškoláci, maturanti, skoro maturanti, prváci, prvňáci i vy všichni ostatní pamatujte: "Učíte-li se proto, abyste si zapamatovali, zapomenete. Ale učíte-li se proto, abyste porozuměli, zapamatujete si!"

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/fejtony/udel-nevinneho-studenta.html