Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

A už tu jsou zase Vánoce. Ještě jsme se nevzpamatovali z jedněch a už tu máme druhé. Kde že jsou ty časy, kdy Vánoce byly svátky klidu a míru a lidského tepla?

Kolik lidí ještě vnímá Vánoce jako dobu sváteční? A kolik lidí si vlastně vzpomene, co bylo počátkem svátku Vánoc? Určitě všichni věřící, ale většina je pohlcena vlnou nákupu dárků a pobíhání po všech známých a přitom Vánoce mají být klidné a odpočinkové. Ovšem abychom nebyli takoví skeptičtí, určitě se najde mnoho lidí, kteří Vánoce chtějí udělat krásné nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní. Bez nich by žádné náměstí nezářilo do zimní pochmurné noci jako hvězdy na mléčné dráze. Nezněla by nikde hudba, která nám tuto skutečnost připomíná. A tak se můžeme třeba i těšit, že nás děti místní školy přenesou o několik století do minulosti, kdy jsme ještě nebyli vybaveni moderními vymoženostmi, kdy stačilo teplo domova a povídání si mezi sebou. Kdy ještě člověk neměl otlačené prsty od mobilních telefonů, kdy ještě existovala fantazie našich dědečků a babiček.

Nezbývá nám nic jiného, než si svátky zpříjemnit sami a prožít si je po svém tak, abychom se mohli těšit na další, které určitě za rok zase přijdou. A nezáleží na tom, jestli jsme křesťané, muslimové nebo nevěřící, nebo zda žijeme ve velkoměstě či v té poslední zapadlé vesničce...