Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Musela jsem se vydat na předvánoční nákup. Nedalo se nic jiného dělat, děti mají rády cukroví a tak jsem sedla do auta a vyjela.
Jela jsem do hradeckého supermarketu, s nadějí, že zde bude málo lidí.

Chyba, velká chyba!

Před vstupem do obchodního centra se na mne už zdálky vesele smál obří Santa Claus, zavěšený přímo nad hlavním vstupem. Nedal se minout, a tak jsem jen s úžasem sledovala, jak bliká a vesele si zpívá. Ihned, jak jsem vešla do obchodu, se ke mne doslova vrhl mladík, co měl na hlavě sobí paroží. Byl opravdu okouzlující. Když si prý u něj koupím celé balení Pepsi-Coly, mohu něco získat. Píši záměrně "něco", protože jsem byla natolik fascinována jeho sobím parožím z plyše, že jsem nestačila dávat dobrý pozor, co mi říká.

Pak jsem uviděla davy polomrtvých lidí, kteří zběsile nakupovali vše. Nakupovali hromady jídla. Asi měli všichni obrovský hlad, možná tito lidé jedí jen jednou do roka, a ta doba právě nastala. Možná jsem přeslechla zprávu o konci světa nebo snad budou obchodníci stávkovat? Nedej bože, aby supermarkety zkrachovaly a měly totální výprodej?
No nic, pomyslela jsem si, ať se najedí, ať si dají do nosu, vždyť je to koneckonců jejich věc.

Během několika málo minut jsem nakoupila mouku, máslo a cukr potřebný na upečení trochu cukroví a ještě pár věcí, které jsme hodlali sníst ten den. Moje rodina tomu říká večeře, ale podle ostatních nacpaných nákupních vozíků, které se kolem mne s naprostou přesností pohybovaly směrem k pokladně, to nevypadalo jako večeře, ale jako hodně, hodně, hodně moc velkých večeří...
Při pohledu do vozíků si tito lidé potrpěli na kvalitní jídlo.
Zastyděla jsem se. Bože, čím to krmím svou rodinu? Chlebem? Máslem a rybičkami? Zeleninou?
Ne, něco je špatně, musím se nad sebou zamyslet.

Kolem mne projel nákupní vozík spojený ještě s jedním v jeden nekonečný vlak. Co táhnul? Vypadalo to na nákladní vlak, který táhne palivo. Ale při bližším prozkoumání projelo kolem mne množství rohlíků, kompotů, paštik, několik mrtvých kuřat a snad jedna krůta.
Napadlo mne, že by zde otevřeli oddělení levného masa? Nebo výprodej veškerého pečiva?
Tútúúú... Odskočila jsem.
Projela hromada konzerv, ale ne obyčejných vepřových ve vlastní šťávě, ale kaviár. V koutě vedle něj se krčilo několik brambor a ta největší majonéza, jakou jsem kdy viděla.
Hurááá, tak jsem se konečně dostala k pokladně. Jak se mi ulevilo. Vedle mne stal také jeden vozík, který vezl chleba a zeleninu. Platím a je mi líto, že se už se svým mininákupem musím vzdálit a uvolnit místo jiným, také šťastně vypadajícím lidem.