Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak je to tu zas. Ještě tři týdny a my, pilní a pracovití žáci základních a středních škol, dostaneme tu listinu, k níž upínáme své ostříží zraky několik posledních týdnů měsíce června. Ano, mám na mysli vysvědčení. Lidé si ho schovávají jen proto, že si na svá stará kolena chtějí připomenout své mládí, a aby se jím mohli pyšnit svým potomkům, případně vnukům. Rodičové opět po roce zavzpomínají na své studijní výsledky a budou nám neustále připomínat, jakých úspěchů dosáhli oni: "Tak z dějáku jsem měl vždycky nejhůř dvojku, no a matika, matika byla moje oblíbená..." Ti lepší z nás je předčí, avšak bude i spousta těch, kteří se se svým výkonem budou muset sklonit před jejich dovednostmi a vyslechnout si spoustu poučných rad. A samozřejmě jako každé léto padne i spousta trestů za ne příliš dobré výsledky. "Týden domácího vězení!" "Dva týdny bez počítače!" "Tři týdny bez televize! Však ty se tu češtinu jednou naučíš!" No a těch facek, pohlavků a dalších fyzických trestů co bude. No až až. Největší zoufalce jistojistě napadne i pokus o sebevraždu, ale to snad až v opravdové krajní nouzi.
A teď si položme otázku: "Máme my, žáci, opravdu zapotřebí trpět tak velkým stresem a napětím kvůli takovému, později téměř bezcennému kusu papíru?" Občas by se i sami kantoři asi divili, jak může tento list, hodnotící naše půlroční snažení a chování, dobře hořet, jak krásně se s ním dá čistit jakákoli nečistota, či v jakou slast se promění odpolední svačina, když pod ní máte vysvědčení se zrovna ne moc dobrými známkami. A proto se nad něčím zkusme zamyslet. Co způsobuje tyto nepříjemnosti? Vysvědčení. Co zaviňuje náhlý vzrůst počtu telefonátů na linku důvěry? Vysvědčení. A nakonec, díky čemu vzniká tolik domácích rozepří, které nedopadají vždy dobře? Ano, správně, opět je to vysvědčení. Není to ani škola, ani rodiče, dokonce ani učitelé. A tak pohleďme do budoucnosti - do budoucnosti bez hodnocení práce na konci roku, avšak se spoustou spokojených studentů...