Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo z nás nikdy nepronesl větu: "To je jak z bláta do louže!"? Kdo ji vyslovil, většinou tím myslel něco ve smyslu, že to si tedy opravdu pomohl. Pokud se nad tím ale zamyslíte, tak to není ten správný výklad. Všechno totiž závisí na botách. Máte-li holinky, skočíte si z bláta do louže velmi rádi, protože bláto vám je zamaže a voda v louži krásně očistí, aniž by tím utrpěly vaše nohy. Kdo má však na nohou polobotky, měl by se podobným krokům raději vyvarovat, neboť bláto na botách sice není zvlášť estetická věc, ale skočíte-li do louže, budete mít botky sice čisté, ale v těch vodou omytých botičkách se budou mokré nožky třepat zimou. Anebo máte na nohou sandály? Pak už je to jedno - bláto nebo louže, nohy to odnesou vždycky.

Někdy se nelze vyhnout momentům, kdy nás život povede z bláta do louže. Vždy je ale na nás, jaké si k tomu obujeme boty.
Jsou lidé, kteří lehkovážně vyrazí do světa v sandálkách, přestože se před chvílí přehnala bouře a jejich cesta je plná louží, a kde není voda, je bláto. Tito lidé se pak brodí vodou a bahnem a po cestě nadávají na osud, jak je na ně ošklivý, že se jim nikdy nedaří, že vždy jdou jenom z bláta do louže.
Pravým opakem sandálníků jsou ti, kteří si přehnaně opatrní a pro jistoty si vždy nasadí holinky, přestože venku svítí sluníčko, nepršelo už týden a nikde ani mráček. Tito holiníci si vykračují po cestě a všem okolo vykládají: "Jen počkejte, za chvíli zaprší, všude bude samá voda a vy všichni mi pak moje holinky budete závidět!" Někdy déšť skutečně přijde a holiníci se pak nafouknou a říkají: "Já to věděl. Já vám to říkal. Kdo teď má nohy v suchu? Pomoc? Ale kdepak! Měli jste si taky vzít holinky!"
Mnohem častěji se ale stane, že déšť nepřijde. Holiníci jdou, všude vykládají o výhodách své obuvi a přitom se jim nohy v botách paří, jim je to nepříjemné a stejně jako sandálníci začínají nadávat na nespravedlnost světa a osudu.

Pak jsou dvě skupiny lidí, které už pochopily, že svět a osud nejsou ani spravedliví ani nespravedliví. Věci prostě jsou tak, jak jsou, a lidi, vy se snažte dělat, co umíte.
První z těchto dvou skupin tvoří lidé, kteří se vždy před odchodem z domu kouknou na teploměr, na oblohu a na předpověď počasí a podle toho si vždy vyberou ty nejlepší boty. Pak vyrazí ven a spokojeně si vykračují ve své dobře zvolené obuvi. Jenže i na ně čekají nepříjemnosti. Počasí je totiž zákeřné a dovede se velmi rychle změnit. A tak ten, kdo si ještě před chvílí spokojeně vykračoval suchou nohou v sandálech, stojí najednou uprostřed kaluže.
A nyní přicházíme k poslední skupině. Jsou to lidé, kteří nejsou líní sbalit si všechny své boty do batohu a vyrazit ven s nimi na zádech. Když se změní počasí, oni změní boty a vykračují spokojeně dál. Proč to nedělají všichni? Protože přezouvat se uprostřed cesty dá tolik práce! To už je snazší si pořádně zanadávat na nepřízeň počasí. Kromě toho, ten batoh je také strašně těžký a nést ho znamená tolik se přemáhat!
Přesto však, pokud se člověk naučí nosit batoh, bude na tom vždy lépe než sandálníci, holiníci i sledovači předpovědí. I on bude muset šlapat z bláta do louže, a to minimálně stejně často jako všichni ostatní. Svět na něj nebude o nic přívětivější, ale on bude vždy připraven.

Nehleďte na to, kolikrát bude každé vaše rozhodnutí znamenat jen přejití z bláta do louže. Dávejte si jen pozor, abyste vždy měli na nohou správné boty.