Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Takové zapomínání je zrádné. Občas se nám hodí, někdy je dokonce potřebné. Ale nastanou i situace, kdy nám značně znepříjemňuje život. Například když si za nic na světě nemůžeme vzpomenout, co jsme to ještě měli koupit, kdy že nám odjíždí ten autobus nebo kam že jsme to položili ty zatracené klíče.

Selhání paměti dokonce může vést k situacím mnohdy komickým. Asi jako když sedíte na gauči a sledujete dědečka, jak marně chodí po bytě, brblá si pod vousy, rozhlíží se a všude nakukuje. Zeptáte se ho, co se to vlastně snaží najít, a když slyšíte odpověď, zacukají vám koutky. Samozřejmě, hledané brýle na čtení má děda celou dobu na čele.

Nebo si pro něco chcete dojít vedle do pokoje, ale jakmile překročíte práh, mozek vyhlásí stávku. Ze setrvačnosti dojdete ke skříni a otevřete dveře. Avšak pak už nevíte co dál. Jen stojíte a přemítáte, proč že jste to sem vlastně šli. Když vás ani po dvou minutách nic nenapadne, vzdáte své marné snažení, zavřete skříň a s nespokojeným vrtěním hlavy odcházíte pryč.

Takové situace zná určitě každý. Jakmile jste v roli pozorovatele, je vám do smíchu. Ale když se tohle stane vám, cítíte se být zrazeni svým vlastním rozumem. S pamětí je to těžké. Je známo, že mozek všechny informace skladuje. Ale občas je nadlidský úkol najít ten správný kout, tu správnou skrýš tam někde hluboko ve složité spleti všech ostatních nepodstatných detailů a vybrat si z toho to, co zrovna potřebujete.

V některých životních situacích nám ale zapomínání přijde rozhodně vhod, i když občas to jde ztěžka. Není snadné myšlenky prostě vyhnat a donutit je, aby se už nevracely. Ale někdy to může být jediné řešení.

Zapomínání je jako oheň - dobrý sluha, ale špatný pán.