Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Taky máte takový pocit, že se v oblasti naší mluvy (hlavně v oblasti vulgarismů) nějak často objevují mnohdy negativní výrazy právě mezi zvířátky, co za nic nemohou, a jídlem, které si to ani nemůže uvědomit? Není to trochu úsměvné, jak je to až nesmyslně hloupé? No jen uznejte.

Vezmeme to tedy pěkně od zvířátek, nejprve těch z říše "choulostivých".
Tak kupříkladu žena. Někdo říká, že má kozy či kůzlátka. Začínáme tedy na farmě. Jak se ale vzdalujeme dále od ní, zjistíme, že jí patří i bobr a v některých případech dokonce i svišť.
Co se muže týče, ten má prý ptáka, který podle veškeré logičnosti sedí na vejcích, jež bedlivě střeží dnem a nocí. Pokud je vlastník tohoto opeřence naprostý hlupák, můžeme o něm prohlásit, že je vůl (zase se přibližujeme k farmě), pakůň, beran, kozel nebo - pokud se neumí chovat - tak prase či čuně. Výjimečně se pak o dotyčném může prohlásit, že je medvěd, když je neohrabaný, anebo divočák, pokud je divoký až moc.
Žena pak může být kozou, krávou, kobylou, někdy bachyní a v nejhorším případě (podotýkám v nejhorším, protože se mi tohle slovo ze všech ostatních nejvíc příčí) - sviní.

Tím jsme samozřejmě ani zpola nevyčerpaly všechny možné výrazy. Kromě paviánů, opičáků, goril, hrochů, supů a jiných exotických zvířat se můžeme setkat s paroháči, strakami, zmijemi a ojediněle krkavci. Zkrátka a dobře, zvířátka pod našimi mrštnými jazýčky trpí, až je stydno.

Ale dejme teď trochu prostoru té druhé části, tedy jídlu. Budeme postupovat v obdobném popisu, jako tomu bylo právě u zvířátek, tedy od částí našich těl.
Muži mají vejce, párek, klobásu, někdy salám nebo tyčinku (nejspíš asi tu solenou z těsta). Mimo tyto intimní oblasti mívají i pekáč, v některých případech pak buchet. Přesto můžeme směle tvrdit, že pánská parketa je hlavně v uzeném a řezník by za ni byl spokojen.
To ženská je o něco pestřejší. Vezměme si melouny, třešničky, lastury, buchtičky, broskvičky, citrony a mnohé další.
Zkrátka a dobře, stydno jenom povědět, přestože se jedná o zcela běžné výrazy, u kterých - kdyby nebyly v kontextu - by člověk ani nepomyslel na to, že by mohly mít význam zrovna anatomický.

Lépe bude, když se podíváme dále, co máme ještě na seznamu. Říká se, že někdo má máslo na hlavě, uši zalepené medem, někomu v kostkách padly rybí oči a jiný zase hlodá čísi pečínku (i když pravda, tento zastaralý výraz se už moc dneska neobjevuje). V neposlední řadě pak může mít někdo v něčem guláš, jiný zase může z někoho nadělat sekanou, popřípadě dát komusi čočku.

Zkrátka a dobře, buď je naše kultura natolik ovlivněná jídlem a zvířaty (ať už láskou k nim, či nenávistí), že je musíme prosazovat prakticky ve všech směrech, abychom to dávali patřičně znát a každý si to tak musel uvědomovat, nebo jsme natolik omezení, že nás zkrátka nic lepšího nenapadlo.