Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený pane doktore,

tak jako většina lidí, jimž není aktuální dění ve zdravotnictví lhostejné, jsem si povšimla Vašeho vyjádření k práci zdravotních sester a ostatních nelékařských pracovníků. V článku na webu Medical Tribune jste zmínil akutní a zároveň dlouhodobý nedostatek středního zdravotnického personálu, s čímž nezbývá než souhlasit. Předmět mého dopisu se týká ovšem docela jiného vyjádření.

Je všeobecně známo, že práce ve zdravotnictví je nedoceněná, a to jak finančně, tak morálně. Pomineme-li naprosto finanční stránku věci, při aktuálním stavu povinných přesčasů, jejichž maximální hranice stanovená zákonem se nedodržuje ani vzdáleně, za přístupu některých pacientů, povahy práce jako takové, která se - ač vysokoškolsky akreditovaná - často jeví jako podřadná, či prioritě zdraví jiných na úkor potlačování vlastních primárních potřeb, takovou práci nelze vnímat jinak než jako životní poslání. Jako odhodlání obětovat svůj život pomoci druhým.

Zvednutí platů zdravotnického personálu, jakožto alespoň částečná kompenzace za nelehkou práci, kterou zdravotníci denně vykonávají, bylo již předmětem mnoha diskusí. Z pohledu člověka, kterého k vykonávání svého poslání čeká ještě dlouhá cesta, ale zároveň je se středními zdravotnickými pracovníky v denním kontaktu, nemohu říct, že by se finanční ohodnocení výrazně zlepšilo. Přesto ale tito lidé svou práci denně vykonávají s láskou. Přes všechny nepříjemnosti a úskalí tohoto povolání.

Vaše vyjádření k náročnosti práce znělo doslova: "Politici stále poukazují na to, jak je práce ve zdravotnictví náročná a namáhavá, jak je to ve zdravotnictví zoufalé. Pak se nedivme, že žáci nejdou na zdravotnické školy. Vím, jak sestry pracují. Je to náročná a zodpovědná práce, to ano. Copak ale pošťák nemá těžkou práci? Nebo prodavačka? Kde jinde jsou ale pracovníci v teple, mohou si natočit čaj a mají rohlík po pacientovi, který ho nesní k snídani?"
Nikdy, nikdy v životě jsem neslyšela víc dehonestující a ponižující vyjádření k práci zdravotníků. Dle vlastních slov náročnost práce sestry znáte, není vám tedy, pane doktore, za toto vyjádření, které naprosto odporuje jak morálním, tak hygienickým normám, ani trochu trapně?

Osobně ale z Vašeho vyjádření cítím jistou míru nadsázky. Otázkou je, zda ho s nadsázkou přijmou i zdravotní sestry. Ani v nejmenším by mi nepřipadalo zvláštní, kdyby po tomto vyjádření sestry z Vaší nemocnice hromadně podaly výpověď a nechaly se zaměstnat třeba zrovna jako poštovní doručovatelky nebo prodavačky, kde je zodpovědnosti a sebezapírání značně méně. Ony to ale neudělají. Jen se smutně, poníženě, se skloněnou hlavou a falešným úsměvem odeberou dál starat o pacienty, jež lékaři léčí znalostmi, ale ony vlastníma rukama. Dvacet čtyři hodin denně.

Pevně věřím, že naše zdravotnictví na tom není tak špatně, jak z mnoha stran slýchám a doktoři mají ke středním pracovníkům alespoň nějakou úctu. Věřím, že v sobě tu lidskou stránku osobnosti najdete a sestrám se omluvíte. Koneckonců, ne nadarmo se říká, že dobré vztahy mezi lidmi a psychická pohoda jsou nejlepší prevencí jakékoliv nemoci.

S přáním pevného zdraví

letošní maturantka a budoucí studentka oboru Zdravotnický záchranář