Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příroda je krásná, ale dokáže být neúprosná. Chyby člověka oplácí prostřednictvím přírodních katastrof. O nich se dovídáme z televize nebo rádia. Mezi zbraně přírody patří zemětřesení, sopečné výbuchy nebo hurikány. Tyto katastrofy se u nás naštěstí nevyskytují. Na území České republiky se projevují hlavně povodně. Do naší mysli se dostaly hlavně v letech 1997 a 2002.
Právě na nich má člověk velkou část viny. Ve své touze vládnout a ovládat spoutal řeky a veškeré toky do úzkých a často mělkých koryt. V těsné blízkosti začal stavět města, která se rozrůstala a dnes jsou po obou březích. Řeka se nemá kam rozlít a tak zaplaví město. Regulace říčního toku nebyla také nejlepším řešením. Při každém jarním tání sněhu se vždy zvedne hladina. Řeka si pak hledá původní koryto. Potom se všichni diví, že ta řeka teče přes silnici, když tam nemá co dělat. Jen nejstarší pamětníci vám s jistotou řeknou, že právě tudy kdysi dávno vedla řeka.
Například povodně v roce 1997 postihly hlavně Moravu. Právě tady příroda dokázala, že má velkou "moc". Z malého bezvýznamného potůčku se během několika hodin stal nebezpečný a dravý vodní tok, který se stal nebezpečným pro obyvatele v těsném sousedství. Samozřejmě že mnohem horší následky zanechal rozvodněný velký říční tok. Povodně v roce 2002 pak postihly Čechy. Nejhůře zasaženou oblastí se staly jižní Čechy a města u povodí řeky Vltavy a jejich přítoků. I tady byly následky. Voda měla sílu a brala vše, co jí stálo v cestě. Hladina stoupla o několik metrů. Z domů mnohdy nebylo vidět víc než část střechy. Takto rozbouřená příroda se už nezastaví před ničím a nikým. Došlo k poničení historicky cenných staveb, ale také moderních budov. Voda napáchala mnoho škod i v Praze. Kvůli nedostatečným informacím bylo zatopeno a zničeno metro, podmáčeny desítky domů v městské části Karlín a vystěhovala desítky lidí z jejich domovů. Většina národa sledovala v televizi stále nové zprávy o zhoršující se situaci, stálém vzestupu hladiny a ztrátách na životech. Přesto však někteří lidé - a je to asi většina - nesklonili hlavu a dál se pokoušeli o zbytečný boj s přírodou. Ta je mocným a silným soupeřem.
A jak příroda zkrotila lidskou domýšlivost? Odpověď je velice jednoduchá. Nezkrotila. Člověk se ve snaze ovládat nedá a nenechá zkrotit.