Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Aktuální průzkum agentury STEM je překvapivý: 72 % - historicky největší množství - občanů míní, že současný režim nezaručuje rovnost šancí ("určitě ne" si myslí 28 %, "spíše ne" 44 % lidí). Jen 18 % konstatovalo opak a realitě rovných šancí pro všechny stoprocentně přitakala ("určitě ano") pouhá dvě procenta Čechů.
(Martin Hekrdla: Prohledání bezmocných, Právo, 18. ledna 2012)

Tento úryvek z deníku Právo mi evokuje několik myšlenek. Ačkoli takové množství tázaných lidí v této aktuální anketě má pocit nerovnosti v této společnosti, já si myslím, že v dějinách České republiky nikdy nebyla natolik zaručena rovnost šancí pro každého jedince jako nyní.

Vlastně nás výsledky agentury STEM mohou uspokojit, neboť pouze v demokratickém systému, který jsme si zvolili, může svobodný občan vyjádřit svou nespokojenost. Občanský zákon nám nezaručí krásné dětství, úplnou rodinu, správnou výchovu a bezrizikové dospívání, avšak mohl by toto s čistým svědomím slíbit nějaký jiný systém?
Domnívám se, že nikoliv. Tendence demokracie v ČR chce, aby člověk mohl prožít své bytí podle vlastních představ. Jako startovní metu si představuji základní školní docházku, další bezplatné vzdělání na učilištích a středních školách, pomoc sociálních úřadů a úřadů práce, popřípadě bezplatný zdravotní systém pro mladistvé do 18 let. Takových příkladů bych mohla najít i více, ale zatím postačí.

Náš systém neovlivní, odkud pocházíme, z jaké jsme rodiny nebo do jaké sociální skupiny patříme, ale všechny nás spravedlivě "postrčí" do života - až do doby, kdy získáváme právní odpovědnost. A pak je pouze na každém jedinci, jak této odrazové šance využije, jak využije svou píli a inteligenci, jaký si zvolí životní směr...

Našli bychom ještě nějaké další státy, které takto pomáhají člověku zapojit se do společnosti? Určitě ano, je jich však jako šafránu. Proto buďme rádi, že žijeme zrovna v této společnosti, která rovnost šancí sice nezaručuje, ale snaží se ji maximálně zajistit.