Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V současnosti by se věk mediální zábavy dal nazvat věkem realityšou. V rozporu s názvem, převzatým z angličtiny, nemá tento jev nic společného s realitou. Několikadenní výchova dětí cizí ženou, přespání takzvané celebrity na statku mezi prasaty, a zejména tlupa polointeligentních individuí zavřená do baráku z papundeklu s polopropustnými zrcadly, za kterými se skrývá filmový štáb s kamerami, je realitě vzdáleno asi tak, jako našim fotbalistům titul mistrů světa.

Lidé mají realityšou, či chcete-li realityshow nebo RS, rádi. Proč? Lidem je vlastní zvědavost. V lidech je zakořeněn kousek voayerismu. Pokud navíc tito lidé nejsou obdařeni špetkou vlastní soudnosti, masáž jejich mozků mediálně-komerčními prostředky zaručí, že se jejich zadky přišpendlí k televizi a ta je vtáhne do světa těchto shows. Jako pozitivní můžeme hodnotit, že kdo si hraje, nezlobí. Je bezesporu lepší sledovat i sebevětší brak, než se flákat a dělat brajgl, popřípadě fetovat. I když tyto dvě věci se zcela nevylučují.

Nedělejme si však iluze o tom, že sledování takového populárně-naučného seriálu dává divákům podnět k zamyšlení, že si p.t. obecenstvo po shlédnutí odnáší do života cenné poznatky. No, posuďme:

V papundeklo-zrcadlově-kamerové šou nemohou být obyčejní lidé. Ansámbl baráku se skládá například z lesby, masového vraha, zženštilého homosexuála, pedofilního devianta, štětky, debila, tlustého mastodonta vzdáleně připomínajícího člověka, a podobně.

V takové šou nesmí být nuda. Musí býti vidět, ale zase ne moc, aby to jako nebylo porno, takže se to dělá pod dekou, kterak Marcy orálně uspokojí Pluta (ne toho psa od Walta Disneye). Intelektuálnímu publiku jsou také předkládány detaily ze záběrů osobní hygieny jakési tlusté bachyně, která si ráno čistí svoji zapáchající hubu. Anebo - aby byla prča - osmahlej exhibicionista s dredama, v nichž žije fauna, kterou by záviděl i Noe, si zavěsí na to, co má mezi nohama, závaží a dav je v eufórii. A tak dále, a tak podobně.

V summary time jednou za čas se sejde v talk show pár protagonistů s moderátorkou, která v nedávné minulosti prošla alkoholicko-drogovým očistcem, a společně vedou hlubokomyslné debaty o dění v kutlochu. Čí názory jsou méně hlubokomyslnější, ten dostane padáka. V tuto chvíli jsou převážně pubescentní diváci rozděleni na dva tábory. Jedny štve, že blb vypad', druzí kvitují s povděkem, že zůstal větší blb s kruhem v nose.

Na konec celého spektáklu - asi po půl roce - vyhraje jeden z exhibujících balík peněz, mediální popularitu a stává se patronem různých povinně dobročinných nadací na pomoc retardovaným. Pokud ovšem zrovna nechlastá.

Závěrem lze konstatovat, že tyto a podobné intelektuální záležitosti jsou sledovány nejen diváky, kteří mají koncovku u věku -náct, ale veřejností spektrem zasahujícím i mezi například středoškolské profesory, u kterých by se dala předpokládat jakási rozumová vyspělost. Pokud se na tyto subkulturní pomyje dívají oni, jejich věc, měli by mít rozum svůj. Ale chceme-li tyto paskvily předkládat mládeži, která si teprve své názory utváří, nechtějme od ní, aby jejich žebříček hodnot byl podle Foglara a chování dle Gutha-Jarkovského.