Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jako inspirace k sepsání tohoto líčení posloužila práce Bouře

Ten den, kdy se to stalo, začal dusným, parným počasím, všichni ptáci odlétali nízko nad zemí za obzor, jako by nemohli ustát těžkou atmosféru bojiště a chtěli se dostat co nejdál. Panovalo bezvětří, obloha byla ledově modrá. Postupně se začaly objevovat mraky, těžké tmavé mraky, které pomalu, ale jistě zahalovaly slunce. Silný studený vítr se odrážel o budovy a okolí se zahalilo do šera.

Zničehonic oblaky rozrazí blesk a nakrátko osvítí celé bojiště. Ostrý žlutý záblesk nás oslní a dá nám přehled o situaci. Následují ho menší záblesky z hlavní nepřítele a po chvíli se dostaví ohlušující rachot hromu. Zní to, jako by tlaková vlna z výbuchu prolétla těsně nad námi. Rychle se k nám přibližuje šumění připomínající tok velké řeky. To přichází déšť, je silný a na zem se snáší v hustých řetězcích. To ještě umocňuje temnotu panující všude okolo, okolní svět jen občas rozsvítí záblesky, za nimiž se ozývá dunění hromů.

Jsme skrz na skrz promočení, promrzlí od deště, bahnem oplácaní. Naše zákopy se začínaly měnit na hrobky, které nás pod záplavou vody a bahna pohřbívaly zaživa. Mohli jsme jen závidět našim druhům v budovách pár metrů od nás. Byli jsme nejen pod nepřetržitou sprškou deště, ale i pod sprškou kulek.

Déšť ve své intenzitě ještě přidává, avšak mezi oblaky tu a tam začíná prosvítat opět slunce. Bouře prohrává, a proto ustupuje. Déšť již ustal, slunce začíná vysušovat krajinu nasáklou vodou a zvířata vylézají ze svých úkrytů. Je po bouřce.