Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poslední den před vánočními svátky jsem se vydal do města, abych dohnal nakup posledních chybějících dárků. Klidně jsem si vykračoval zasněženou zimní krajinou a v hlavě promítal svoje plány. Sněhově bílá pokrývka kolem mě příjemně uklidňovala, ale i jemně rozehrávala moje představy o super snowboardingu na měkkém prašanu. Ponořen sám do sebe jsem doklouzal k náměstí.
Tichá, poklidná atmosféra se razantně proměnila a vytrhla mě ze snění. Co se to děje? Všude kolem mě proudily davy malých i velkých zachumlaných postav. Lidé se míjeli, zastavovali, klábosili, nebo procházeli kolem výkladních skříní, vcházeli do obchodů a zase vycházeli ven. Ozýval se smích, výkřiky i hlasité pozdravy a celý ten šum jako by sílil u dlouhé řady stojících. Zimní vítr se zakousával do červených tváří diskutující fronty. Co se tu děje? Pozorně se zadívám na konec dlouhé míhající se lidské formace, kde vytéká potůček zeleně zakalené tekutiny z obří kádě. Kapři, ti kluzcí plavci našich rybníků, došli k cíli svého života. Netrpěliví lidé si je odnášejí domů, aby si připravili tolik let tradující se rybí, štědrovečerní pochoutku.
Moje oči vystoupaly k sloupům veřejného osvětlení, které rámují čtvercový tvar náměstí s dominantní barokní radnicí. Spojovaly je dráty svítících vloček, které vytrhovaly z toho pozemského shonu v ulicích. Obří smrk v rohu náměstí jasně oznamoval Vánoce. Prý svátky klidu a míru, ale kam se ten klid poděl? Snad se alespoň na malou chvíli dokážeme zastavit, třeba až zavřou obchody.
Dárky jsem nakoupil. Sice za cenu mačkání a tlačenice a možná i menšího výběru, no prostě jsem si vzpomněl pozdě, ale já už asi jiný nebudu. Plánovat dopředu a zodpovědně se včas připravovat mi fakt nejde. Ovšem to nevadí, každý z nás jsme prostě jiný a tak to je. A tak už se moc těším, až tenhle chaos opustím a půjdu na svah.
Když jsem procházel jednou z bran historických hradeb, otevřel se mi pohled na park. Spleti čar větvoví starých mohutných stromů vykreslilo koruny černou a bílou. Měkké bílé peřinky místo zelených trávníků a ledový rybník. Tady je to mnohem lepší. Ruch na zamrzlé rybníku je moc příjemný. Ostré nože bruslařů se zařezávají do ledu a mezi řečí se ozývá jejich kovové syčení. Puk naráží do hokejek. Děti se strkají a honí. To je to správné živo. Mám to rád.