Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Být vždy doma, to mě nebaví. A proto chodím každý druhý den k babičce. Cesta k babičce na mě působí, jako bych ji znala stovky let. Nejraději na procházku chodím sama, a ráda. Vyčistí to mou hlavu od zlých myšlenek.
Jdu ještě po zmrzlé cestě, ale na polích, loukách už ze sněhu začíná vykukovat jarní tráva. Sem tam jsou vidět světlé fialové krokusy. Před očima mi prolítl první motýlek tohoto roku. Byl opravdu první? To nikdo neví! Sedá si na narcis a dlouhým sosáčkem vysává z květu lepkavý nektar. Květ narcisu vypadá jako zmenšené žluté slunce, ovšem nehřeje. Radši půjdu dál, abych ho nerušila při pilné práci. Zastavím se u rybníka. Paprsky sluníčka si pohrávají s neklidnými vlnkami. Z hladiny se odráží slunce, vypadá to, jakoby se slunce zhlíželo v hladině jako v zrcadle. Slyším pípání. Rozhlídnu se kolem sebe, ale nic nevidím, jenom rákosí. Najednou z něho vyplují kachna s kačerem a se spoustou malých káčátek. Vánek si pohrává s vlasy, které jsem nechala rozpuštěné. To je tak příjemné, když fouká vánek a k tomu se člověk může dívat na početnou rodinu kachen. Oblaka se začínají zatahovat. Začíná pršet. Velké třpytící kapky dopadají na hladinu, jako by si ve vzduchu hrály. Déšť mě donutí, abych odpustila mé nejoblíbenější místo a zrychlila krok. U babiččina domů stojí barevný úl. Naslouchám a ticho! Žádné bzučení! Ani se těm malinkým včelkám nedivím, když tolik prší!
Zazvoním na zvonek. Babička mi otevírá a já jsem zmoklá až na kost. Ale byla to pěkná procházka a těším se zas na další, která povede k mé babičce!