Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Protože se má nálada často odvíjí od stavu počasí, jsem-li šťastný, svítí vždy na sídliště, které vidím ze svého okna, slunce. Hladí svými paprsky zalesněné kopečky na obzoru, jež v takových chvílích připomínající chundelaté zelené beránky. Kam oko dohlédne, vypínají se k nebi věže šedivých panelových domů. Balkony jsou ověnčené barevnými květy, jejichž vůně se mísí s vůní čerstvě vypraného prádla vlajícího z desítek prádelních šňůr. Všechny ty košile, trička, ubrusy a ručníky se vesele třepotají ve větru a mávají lidem na chodníku. Ti nikam nespěchají, jdou pomalu, usmívají se, občas se zastaví se známým na kus řeči. Mnozí z nich lížou zmrzlinu - neklamná známka toho, že nastala ta příjemnější část roku. Z trávníku svítí světýlka žlutých pampelišek, mezi nimi se občas krčí skromná sedmikráska. Na betonovém truhlíku si vyhřívá kožíšek mourovatá kočka. V křoví naproti našemu domu se hemží vrabčáci. Vidět skoro nejsou, jejich zpěv je však spolehlivě prozradí. Ostatní opeřenci vyhledávají úkryt raději ve větvích důstojných dam, tří starých borovic, vždy oděných do tmavě zeleného hávu, které jakoby s pohrdáním shlížejí na chudou příbuznou vrbu, po zimě ještě skoro nahou.

***

Mám-li špatnou náladu, je sídliště, které vidím ze svého okna, zahaleno hustou mlhou.
Mlha hustá tak, že by se dala krájet, obepíná svými spáry pilíře dálničního mostu na obzoru. Kam oko dohlédne, betonová džungle nahrazuje kdysi malebnou krajinu. Desítky oprýskaných balkonů jako by byly obrovskou šklebící se pusou betonového netvora. Lidé zabalení do bund rychle projdou okolo odporně špinavého trávníku, celého posetého odpadky. Nevzhledné betonové truhlíky drtící svojí vahou trávník skýtají úkryt potkanům a krysám. V křoví naproti našemu domu se válí opilé a pravděpodobně zfetované individuum. Stará shrbená bába, která se soumrakem chodí dávat krmení vychrtlým kočkám, jen dokresluje chmurné panorama mého výhledu.