Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Domov. Pod těmito pěti písmenky se skrývá plno emocí a zážitků. Když nad tímto slovem začínajícím na písmeno D přemýšlím, cítím, jak mi motýlci lítají v břiše, jak mi poskakuje srdce radostí a po těle běhá mráz. A náhle už vím, co to DOMOV je. Je to místo, které patří jenom nám, představuje útočiště, kam se rádi vracíme.
Usmívám se, ale zároveň cítím úzkost. Jako by mi něco naznačovalo, že ne vždy se z domova můžu radovat.

Dost často navštěvuji jednu louku na kopci nedaleko našeho domu. I dnes tam jdu. Stoupám a sníh mi křupe pod nohama. Je těžké vyškrábat se až úplně nahoru, ale snažím se a vím, že to bude stát za to. Už jenom posledních pár kroků.
Ještě než zvednu hlavu, je mi jasné, co uvidím. Nikdy mě tato krása neomrzela. A není to ledajaká krása. Náhle a bez dovolení vás udeří a vyvolá ve vás spoustu zvláštních, ale příjemných pocitů.

Zpod mraků se usmálo sluníčko a já strnula úžasem. Tisíce vloček padajících k zemi se změnilo na zářivé malé diamanty. Každý, kdo spatří tento výhled, zastaví okouzlením přesně jako já, ale nikdy pro nikoho nebude tento výhled znamenat to co pro mě. Já vidím svůj domov. Vidím rozprostírající se kopečky Vizovických vrchů, zahalené sněhovou přikrývkou. Mezi nimi poznávám nejvyšší a zároveň mou nejoblíbenější horu Klášťov. A pod ní již mou rodnou vesničku.

Má ves není velká. Nenajdete tu mnoho domů ani obyvatel a už vůbec ne nějaké větší nákupní středisko. Žijeme tu jako jedna velká rodina. Spolupracujeme a navzájem si pomáháme. Lidé jsou tu skromní. Nad mou vesničkou a kolem ní se nachází spousta malých políček obdělávaných dobrými srdci. Kamenitá půda však obyvatelům dává minimum. Dříve tu byly opravdu kruté podmínky.

Kolem mě proletěla sýkorka. Vytrhla mne z velkého zamyšlení. Mé srdce ve mně křičí bolestí. Vidím na nedaleký památník obětí druhé světové války, který ve mně vyvolává smutek a také lítost. Lituji lidí, kteří tenkrát svou ukrutností způsobili bolest jiným lidem, bezbranným obyvatelům mé vesničky a dalších nedalekých vesnic, kteří se snažili jenom poklidně žít svůj život.
Myslím, že domov není jenom o radostných chvilkách. Doma je tam, kde chceme žít za jakoukoliv cenu.

Někde dokonce slyším i ťukání datla. Zpívá svou melodii a já ho vůbec nezajímám. Přijde mi, že všechna zvířata si na nás už zvykla. A až zima předá vládu jaru, uslyším i další zvěř. Celá příroda se bude probouzet a my s ní. V létě si lehnu do trávy, budu poslouchat bzučení pracovitých včeliček a šumění stromů. Už teď cítím, jak teplý vítr přivanul vůni pryskyřice a čerstvě posečené sousedovy trávy. A podzim s sebou přinese všechny barvy malířovy palety. A já budu co nejčastěji navštěvovat mou oblíbenou louku a budu sledovat svůj domov.