Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zlehka zavírám oči, nuceně je znovu otvírám. Páni, takhle strašně unavená jsem snad ještě nikdy nebyla! Potichoučku zívám a snažím se zaměřit svou pozornost spolu se zrakem k tabuli. Učitel zeměpisu právě vykládá novou látku. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy spala, snad předevčírem? Ale špatně! Teď na mě přišla taková neuvěřitelná únava, a já se přitom musím za každou cenu soustředit na učivo. Nic nepomáhá, veškeré mé snahy jsou naprosto zbytečné. Pokládám hlavu na lavici, zatímco mě učitelův tichý, nudný hlas ukolébá ke spánku.

Rozkoukávám se okolo sebe. Kde to jenom jsem? Je horko, sluníčko vysoko nade mnou se na mě vesele směje. Nacházím se nejspíš někde uprostřed lesa, všude okolo stojí bez hnutí mohutné stromy. Koukám nad sebe, jemné větvičky stromů tancují ve větru, jejich listy se mi hlasitě smějí. Ptáci si o mně cosi potichu špitají. Všechno jako by se mne bálo. Konečně se můj zrak stočí i o trochu níže, hledí na mě několik květin nejrůznějších druhů i barev. Sedám si na balvan. Vše mi tu připadá jako z jiného světa, a přitom je to tak obyčejné. Každý stromeček i každá květinka tady vypadají nádherně. Všechna ta okolní příroda přímo omamně voní, nemohu se toho nabažit. Je to tu báječné, na dohled se zrcadlí křišťálově čisté jezírko. Nejraději bych zde zůstala až do konce svého života.

Najednou se obloha zatáhne, jako by se to vše dosud usměvavé začalo náhle mračit. Celý ten překrásný kraj pohltí tma. Asi jsem to všechno zakřikla. Protentokrát místo uvolňující pohody pociťuji podivný strach. Daleko odsud se ozývají podivné zvuky, něco jako vytí, neumím to přesně popsat. Příroda zpěv přeměňuje v pláč, ucítím na sobě první dešťovou kapku, po chvíli další. Mám touhu dostat se odsud a poznat tak další taje tohoto podivného kraje. Zvedám se a utíkám, co mi nohy jen stačí. Děsuplné zvuky se přibližují, jako kdyby za mnou běžely. Zrychluje se mi tep a těžko popadám dech. Tak tohle je určitě můj konec!

Probouzím se celá zpocená a zmateně se rozhlížím. Co dělám ve škole? Po pár minutách zjišťuji, že je přestávka. Takže to vše byl jen sen? Všechno to vypadalo tak reálně. Je mi to trochu líto, ráda bych se vrátila zpátky. Jak dlouho jsem spala? Hlavou mi víří tisíce otázek. Nějak se nemohu probrat, raději pokládám hlavu zpátky na lavici a znovu se ponořuji do sladkých snů...