Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Obklopen štěrkem a polibky ranní rosy čeká u cesty kámen na příchod rána. Mraky se vlečou do ticha, mizejíc v mléčném prostoru. Divoká spleť větví s kůrou křehkou jako vosk ze staré svíce vytváří podzimní zátiší. V přílivu paprsků se dostaví paralýza krásnem. List osiky, který nehybně visel ve větru, teď dovoluje vánku plést se do korun stromů. Vzduch je prosycen vůní hořkých hříbků a divoce rostoucích malin u nohou. Vysoká tráva láká se posadit do mechu a tiše navlékat korálky z borůvek. Ptačí zpěv se teskně mísí s tóny nelítostného větru. Květiny oblečené do jiskřivých modelů od nejrůznějších návrhářů se pohybují do rytmu melodie, která hraje tisíci tóny.

Když spadnou první kapky, obloha se roztříští na kusy jako zrcadlo. Sluneční žár vystřídá ledově studený déšť. Potok křičí, voda v něm vře, zato řeka plyne líněji než kdy jindy. Nebe vypadá jako bezedný hrnec. Průzračné kapky vody se rozbíjejí o zasněné květy lučních květin. Slunce se za mechem stále krčí, mlha se táhne krajinou. Snad jen roztáhnout krovky a vydat se do království běsnících živlů, kde žezlo pečlivě střeží.

Veškerý déšť polkl chlad, jenž se rozprostřel nad krajinou. Slzy slunce skrytého za mraky se usadily v korunách stromů, teď oblohu lemuje paleta barev, která obarvila dešťové kapky. Čerstvý vzduch a třpytící se listy stromů přilákají nejednoho návštěvníka. Srnky, schované v sukénkách z listí, se pyšní sametovou srstí na stráni, kde slunce se probouzí z odpoledního spánku a břízy bělostně září. Jen straka černá jako kolomaz se vytrácí z dohledu, kde v dálce hrají mariáš déšť a sluneční svit.