Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2014 (podzim)
• líčení noci na vesnici (funkce výchozího textu inspirativní)

Beránky mráčků se líně pohupovaly nad kostelní věží. Po dni prozářeném teplými slunečními paprsky a plném všudypřítomného hukotu i shonu bylo najednou teď k večeru nezvykle klidno. Poslední dělníci odešli z pily, z mlýna i z továrny na klíče. Utichl hukot cirkulárek, děti se seběhly do chalup, poslední stroje se zastavily. Dokonce i děda Břoušek se zvedl z lavičky před domem, uchopil svoji milovanou foukací harmoniku a odešel do přítmí světnice ke skromné večeři. Náves se vylidnila, slepice se seběhly do kurníků, koně do stájí, ovce do chlévů. Hospodáři zavřeli vrata, zahradní branka zaklapla za Václavem, který vždycky chodil pozdě. Jen ty malé bílé beránky se pomalounku scházely k večerní besedě u věže kostelíka.

Od lesa se rychle začala valit tma. Jako obrovská černá lavina zaplnila celé údolí a obklopila všechna stavení. Na jasném nebi tohoto vlahého letního večera se pozvolna, pomalu jako evropskou unií zakázané šedesátiwattové žárovky, začaly rozžíhat první hvězdy. Perseus majestátně shlížel z nebeské báně na malou vesničku v údolí, ponořenou do černočerné tmy. Celé údolí vypadalo, jako by bylo zalito tou nejčernější tuší. Temné stíny štítů čněly do tmy stejně tak, jako z vodní hladiny vystupoval ledovec proti Titaniku. Z některých oken se však i v této pozdní hodině linula záře a dopadala na vyšlapané cestičky před domy.

Přestože byla jasná noc, hvězdy nestačily svým stříbrosvitem ozářit krajinu natolik, aby bylo vidět, jak ze stínu lesa vystoupila čtyři roztomilá zvířátka. Špičaté uši, rudý ohon, lstivý úsměv plný mramorově bílých špičáků. Stříbrnou rosou pokrytá stébla trávy se lehce ohýbala pod měkkými tlapkami malých lištiček. Slepice spokojeně kvokaly v kurníku, psi oddechovali ve svých boudách, všude byl klid, všechno spalo klidným, zaslouženým spánkem pod hvězdnou bání v tichém údolí. Až na čtyři liščata, která ve stříbrném svitu hvězd přišla dát dobrou noc.
Čerstvý vítr si pohrával se zažloutlými listy novin. Na titulní straně hrdě stálo: 8. června 1942. "Jak ten čas letí..." jistě si pomyslela liščata, když proběhla kolem cedule Lidice.