Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2015 (podzim) znělo Když les procitá a jednalo se o líčení rozvíjející motivy výchozího textu

Vcházíme do lesa zahaleného oparem bělavé mlhy, jež se pomalu rozpouští pod náporem slunečních paprsků tohoto zářijového rána, i když ty už teď začátkem podzimu ztrácejí svou sílu. Na cestě se mezi nahnědlým listím povalují lesklé kaštany právě vyloupnuté ze svých ostnatých hnízd.

Upoutala jsem svůj zrak ke korunám stromů a můj pohled na nebe zatemnilo veliké vosí hnízdo, které se tyčilo mezi dvěma větvemi. Hnízdo připomínalo ohromnou ohnivou kouli držící jen tak tak v korunách mohutných stromů. Jen vzpomínka na léto mi připomínala bzukot vos, jež tu jistě přebývaly, ale postupem času se vydaly hledat něco většího, aby se všechny bezpečně skryly před krutou zimou.

Pod mýma nohama bylo slyšet šustění právě opadaného listí, které připomínalo barevnou oázu klidu. Moje chodidla si pohrávala s mlhou jako s míčem a moje myšlenky se soustředily na ničím nerušené ticho. Snad jen jeleni a srnky by se směli opovážit narušit tento klid svými voláními.

Jdu dál lesní pěšinou zapadanou listím i jehličím ze smíšeného lesa. Tu a tam narazím na nepatrný kamínek, jenž sem svou silou zavál podzimní větřík.
Jsem na samém konci lesa, otáčím se k němu čelem, abych tuto krásu mohla ještě jednou vidět, znovu se zasnít a pocítit na své duši opět klid.

Je slyšet nedaleký potok, který se hlásí o slovo svým nepravidelným šuměním.
U mohutného smrku se schází dvě malá srnčata, která se do hlubokého lesa vydala hledat potravu v podobě sena či ovoce, jež zde zanechávají dobří lidé, jimž není život zvířat v lesích lhostejný.

Mlha ustupovala a brzy po ní nebyly ani památky, vystřídalo ji slunce, jež svými paprsky rozzářilo les snad ve všech barvách, které příroda může nabídnout.

Les je v každém ročním obdobím opravdu nádherný a očisťuje nejen mysl a duši, ale i srdce.