Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Běžím po louce, kterou strýček Podzim zrovna oblékl do svého kouzelného pláště. Jsem od města nedaleko a přesto se cítím tak vzdálená, tak volná. Zastavím se a z plných plic nasaji čistý blahodárný vzdoušek, který mi mezi zdmi našeho města tolik chyběl. Jdu dál, zatímco si v hlavě pohrávám se slovy, která by správně popsala tento okamžik. Najednou si uvědomuji, že stojím na kraji lesa. Čekám. Ale na co? Snad na to, až mi stromy pokynou větvičkou, až dovolí, abych pohlédla na jejich království. Až listy zašustí na znamení souhlasu a ptáci zaštěbetají na uvítanou. Vítr mi foukl do tváře, vysmívajíc se mi za mou bláhovost. Odhrnu proto nebojácně větve a vstoupím do tohoto zeleného paláce. Dech se mi v tu chvíli zatajil obdivem.
Stanula přede mnou příroda, jako namalovaná od známého malíře. Místo mi do ucha šeptalo svá tajemství. Pláckem protéká říčka, kterou sem matka Příroda zkroutila do přátelské vlnovky. Klidné vlnky se mazlí s oblázky a odnášejí do světa dar života. Javor si v zrcadlové voděnce honosně prohlíží své barevné listí, které čechrá na první pohled klidný jemný větřík. Ale co vás nemá! To když se větřík rozzlobí, nebo si chce hrát, popichuje tyto starce a krade jim jejich pestrobarevné kadeře.
Nato přilétá ptáček a zpívá: "Čimčarára-čim-čim." "Čím to je jen, čím?" nedá se odbýt větřík. V tu chvíli spustí údolí svou každodenní symfonii. Životodárná voda šplouchá laškovně do rytmu, lístky šustí a přichází s novou melodií. Stébla trávy se ohýbají do tance a z tmavého křoví se ozve veselé praskání - to asi roste další strom. To támhle vzadu, ty dvě olše si vypráví dobrodružství, které dnes zažily a jaké klepy jim donesl upovídaný kos. Jen pařez tiše naslouchá libozvučnému orchestru.
A když je pozlacený míč paprskem pohladí na rozloučenou, hudba utichne. I vítr se šel schovat a jen občas vykoukne a zažene každého, kdo by chtěl ticho narušit.
Teď by měla nastat chvíle, kdy se jde spát, kdy i upovídané olše umlknou a poddají se únavě. Ale kdepak! "Teď je přeci čas na pohádku," připomíná se mladičký rákos prosebně. Majestátný dub se dá do vypravování a když skončí a všichni už spí, ještě dlouho sám bdí nad celým údolím.