Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ulice se pomalu zaplňují teple oblečenými lidmi. Když se chystám ven, navleču na sebe teplý rolák a zimní bundu. Procházím parkem a dívám se kolem. Na stromech už nenajdeme ani jediný strakatý lísteček, na podzim se na zemi rozprostíral zlatý koberec, po kterém lidé chodili, když si chtěli zkrátit cestu. Každým krokem se ozýval šustot, který rušil zpěvy posledních ptáků, kteří tu zůstali. Dříve než nastane ta "pravá" zima, se toho musí ještě mnoho zařídit.

Ve městech zimní období lidé moc nevnímají, jen řidiči už vyměnili pneumatiky z aut, z letních na zimní. Ti, co na to zapomněli, krutě zaplatí svou daň. Silničáři už jsou připraveni, aby vyjeli se svými vozy, obdivuji tyto zaměstnance, kteří každý den umožní bezpečnou jízdu miliónům aut. Na vesnicích přichází se zimou spousta starostí, sedláci jich mají plnou hlavu, co se zvířaty? Ty jsou v klidu ve svých stájích a přežvykují různé pochoutky od svého hodného pána. Největší problémy nastanou, když napadne první sníh. To musí sedláci odklízet hromady, aby se vůbec dostali ven.

Sedím nedočkavě za oknem a očekávám, že první vločka dopadne na zmrzlou zem. I když se Martin v kalendáři objevil už před týdnem, nic se neděje. Žádná bílá peřina nikde neleží. S napětím sleduji večer počasí. Když se ráno probudím a vykouknu z prohřáté postýlky, čeká na mě velké, studené a mokré překvapení - sněží! Vločky létají ve větru a já přemýšlí o tom, kam asi dopadnou. Na mokrou silnici, kde se promění v blátivou břečku, špinavou od aut projíždějících každou chvíli kolem, nebo na bílý kopeček za městem, kde dovádějí děti se svými zvířecími kamarády. V hlavě se mi honí spousta činností, kterých bych si mohla v závějích užívat.

V příštích dnech vytáhneme ze sklepa lyže, boby, sáně a brusle. Každý víkend se spolu s kamarády a rodiči vydáváme do zasněžené krajiny, která mi připadá jako pocukrovaná silnou vrstvou slaďoučkého cukru, abychom se vyřádili na čerstvém, voňavém a mrazivém vzduchu. Vzdalujeme se od města, sníh nám křupe pod nohama a z úst nám každým výdechem vychází teplý vzduch měnící se na bílý kouř. Po hodině máme červené tváře jako míšenská jablíčka. Velký mráz nás pak zažene zpět do našich teploučkých domovů, kde si dáme ovocný čaj připravený od naší milé maminky.

Sedím v křesle schoulená do teplé deky a přemýšlím o tom, že se pomalu blíží moje oblíbené Vánoce. Každou chvíli usrkávám teplého nápoje a v hlavě mi létá spousta otázek: Budou se všem líbit moje dárky? Doufám, že neskončí někde v rohu, kde o ně nikdo ani pohledem nezavadí. Nastává dlouho očekávaný den, celý rok se na něj těší spousta lidí na celém světě, nejvíce já. Hned po snídani začneme zdobit umělý stromeček, který nedočkavě vykukuje z krabice a chce už konečně ven. Po dozdobení vypadá skvěle. Malinkaté žárovičky spolu bojují o to, která více zazáří. Nemůžu se dočkat, až večer spatřím hromadu dárečků zabalených do pestrobarevných balících papírů. Několik splněných přání se skrývá pro každého pod zelenými větvemi, stačí jen přistoupit a najít ten správný balíček.

Ze všeho nejraději mám období, kdy pomalu končí zima a začíná jaro. I když sněhová peřina ještě pokrývá zmrzlou zem, připravují se bledule a sněženky na to, aby vykoukly ze svých úkrytů. Tito poslové jara nám připomínají, že začalo něco nového. Ráda bych si je natrhala, ale nemohu, protože jsou chráněné, a proto se musím spokojit s tím, že rostou v přírodě a vykouzlí úsměv na kolemjdoucích lidech. Až se půda zahřeje jarními paprsky slunce, pokvetou i ostatní rostlinky. Pak nebudeme vědět, že jsme před několika týdny prožili jedno krásné roční období - zimu.