Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hned jak jsem vstoupil do temného lesíka, kam sluníčko nezasvítí, objevil jsem lesní potůček. Ve vzduchu krásně voněl čerstvý vzduch. Voda v potůčku, jenž pěkně tiše bublal, byla plná maličkých rybiček. Celá krajina se krásně smála. Kameny byly pokryté tmavě zeleným, mokrým mechem. Dokonce i kmeny stromů pokrýval mech. Stromy tu rostly tak husté, že sem sluníčko prosvítalo jen skrz některé jejich slabší větvičky.

V lese poletovali ptáčci a krásně zpívali. I jiná lesní zvířátka se stahovala k potůčku, aby se napila a osvěžila v těchto teplých dnech. Všechna zvířata vypadala šťastně a vůbec nevnímala, že je někdo pozoruje.

Když se pomalu začalo stmívat, v jednom okamžiku odkudsi vylétlo snad milion světlušek. Svítily tak jasně, že to skoro vypadalo, jako by byl normální den.

Celá krajina působila malebně. V každém člověku musela vzbuzovat jen pozitivní náladu, každého jistě rozzářila.
Vzduch tu byl krásně čistý, ale i vlhký natolik, že způsoboval, že všichni museli zhluboka dýchat. A nejen lidé.

Když jsem od potůčku odcházel zpátky ke kraji lesa, venku již panovala krásná tma. Díky světlu světlušek každý ale zapomněl, jaká je vlastně část dne.