Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou z mých nejoblíbenějších částí těch stále dokola se opakujících dnů, týdnů, měsíců i let, jejichž náplň je až na pár zachraňujících výjimek pořád stejně vyčerpávající, jsou mé večerní vycházky se psem. Samozřejmě ne vždy natěšeně odběhnu od rozdělaných věcí, avšak vím, že mi to za to stojí. Ono slovo stojí asi není nejvhodnější výraz, jelikož to, co vám to dá, si koupit nelze.

Když otevřu domovní dveře s vodítkem v ruce, v mžiku se ze smutného polehávajícího stařečka dole na trávě stane ztělesněná radost. Najednou jako by o několik let omládl. V očích se mu zračí láska, vděčnost. A už nyní, byť byl váš den sebehorší, se musíte usmát a máte chuť vlepit mu pusu.

Všechny večery jsou krásné, ať sněží nebo prší, každý má své kouzlo. Avšak ty nejkrásnější jsou ty pohádkové letní podvečery. Byť by se mohlo zdát, že v dnešním světě pro ně nezbylo místo jinde než v dokumentech BBC, pokud chcete, stačí vyjít ven, na chvilku se zastavit a otevřít oči.

Takový zážitek není pouze rájem pro vaše smysly, ale také pro vaši duši. Kam se podíváte, nikde žádní hluční lidé obsypaní moderní technikou. Už jen tato skutečnost přináší nádherné ticho. Sice v dáli vidíte vesnice a města, avšak v tu nekonečně dlouhou chvíli vám to připadá, jako by všechno bylo v pořádku tak, jak má být...

Zapomenete na všední starosti a necháte se hladit po duši. Kolem do dáli se táhnoucí lány obilí a kukuřice tančí svůj zlatavý valčík a majestátní zeleně se pyšnící koruny urostlých stromů dávají pozor na ještě nezralé šípky. Na obzoru se táhnou hory a pohoří, vzpomínky.

A když konečně v úžasu zvednete hlavu, zůstanete stát. Na nebi se prohání neúnavné stádo beránků již spíše důchodového věku, jejichž pastýř dávno ví, že je hlídat nemusí. Celá obloha září odstíny od vyzrálé žluté, přes africkou oranžovou až po nádherně červenou. Jako dokonalá symfonie zní všechny barvy v rozezněném kostele. A uprostřed celého tohoto koncertu stojí dirigent. Unaveně máchá svou hůlkou, avšak dobře ví, že jeho čas se blíží ke konci, a tak musí předvést to nejlepší.
Pomalu sestupuje za obzor a spolu s sebou bere všechny teplé barvy, až zbude pouze potemněle rudá.

Ještě dlouho poté zůstanete v úžasu stát. Jste šťastní a smutní zároveň. Když se vrátíte zpátky na zem, podíváte se vedle sebe, váš čtyřnohý přítel dál zaujatě prozkoumává okolní břeh cesty, aniž by ho jakýkoliv západ slunce zajímal.

I když ze sálu už většina diváků po neutichajícím potlesku odešla, to náhlé štěstí, ten klid a láska, která nesměle dělá vašemu srdci nabídky, tu zůstanou.

Samozřejmě že to nebude trvat věčně, avšak od toho se dny stále opakují. A kde je den, tam je nekonečná krása přírody.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/umelecke-opisy/vencenie-v-letny-podvecer.html