Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vždy, když začíná jaro a vše rozkvétá, je dobré najít si své své nejoblíbenější místečko, kam se dá "zašít" a je tu vždy klid a pohoda. Já si takové místečko našla zhruba před pěti lety. Je to nedaleko mého domova v Křovicích. Když se právě hádám s rodiči, nebo se jen tak chci projít, ráda zajdu na mé nejoblíbenější místo. Jakmile zavřu oči a nadechnu se, jako by se ve mně najednou proudilo všechno to dobré - ohromná síla, kouzelné světlo, čistá láska, krása a mír. Při výdechu zase pociťuji, jak ze mne odchází vše zlé, co ve mně přebývalo - nenávist, závist a veškerá moje bolest. Z tohoto místa mě uchvacuje pohled na rozkvetlou louku, pestrobarevné květiny, poletující ptáčky, na koruny stromů a hlavně na tok říčky, jež šumí kousíček ode mne. Příroda tu však není zrovna nejčistší, avšak zato má své kouzlo, které na mě působí, ovšem jen když mám v sobě náladu pozorovat tu krásu kolem. Právě začíná jaro a já mám ten dojem, že tu začíná rozkvétat desítky druhů rostlin a stromů. Stromy, pod nimiž sedím, se mohou pyšnit svou výškou a určitě i stářím. Také plno broučků a mravenců tu po mně leze, ale přeci se od nich nenechám odradit. Jen doufám, že tu na mě nezačne syčet stvoření jménem had. Ty já se vší hrůzou nenávidím. Nad celou tou krajinou je nádherně modré nebe bez mráčků a "usmívající se" sluníčko. Přemýšlím nad tím, jak jsem toto místo vůbec objevila, ale nějakým způsobem si nemůžu vzpomenout jak. Je to zvláštní, ale cítím se tu ještě lépe než doma a kdekoli jinde. I přestože se tu nedaleko táhne silnice, přes vysoké stromy sem nedoléhá žádný hluk a já mohu v klidu poslouchat šumění vody a veselý zpěv ptáků v oblacích. Na toto místo moc ráda chodím, protože si zde mohu oddechnout od všech svých problémů a nechat se hladit krásou okolní přírody.