Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Míst, kam se rád vracím, mohu vyjmenovat celou řadu. Avšak nejraději ze všech mám Lukavec na Pacovsku.

Městys Lukavec se nachází v malebném kraji Vysočina. Právě v tuto dobu je zasněžený. Spící přírodu pokrývá bílá peřina, která vypadá jako posetá stříbrnými perlami. Procházka přes paseku je nesmírně uklidňující a krásná. Zasněžené stromy brání slunci proniknout do lesa, bílé obláčky plují oblohou a větřík si hraje s padajícími vločkami. Všude kolem je bílo a ticho, ptáci dávno odletěli na jih za teplem. Sluneční paprsky rozjasňují stíny spících kopců, které náhle vypadají, jako by byly protkány zlatou nitkou. Je krásné obdivovat tuto diamantově mrazivou krajinu.

Krásně je v tomto kraji i v jiných ročních obdobích. V létě zeleň luk a lesů střídají pruhy polí se zlátnoucím obilí a poklidné hladiny rybníků.

Není to kraj širokých plání, ale mělkých údolí, nepříliš rozlehlých paloučků a zalesněných kopců, kterým vévodí vrch Stražiště. Jeho úpatí je protkané bludištěm cest a cestiček, kde na podzim potkáte mnoho houbařů. Na vrcholku Stražiště vyvěrá potůček, jehož voda je prý léčivá!

Krajinu rozčleňují malé i větší vesnice. Některé tvoří jen několik chaloupek kolem rybníků nebo podél silnice. Před domy je většinou oplocená zahrádka nebo alespoň záhon a nezbytná lavička. Ta zejména v dřívějších dobách byla svědkem schůzek zamilovaných či sjednávání obchodů. Dnes si lidé za teplých letních večerů přichází před domy popovídat se svými sousedy.

V Lukavci velkou část svého života strávil básník Antonín Sova. Jeho zdejší letní sídlo je postaveno do tvaru hřibu a dobře tak doplňuje ráz zdejší krajiny. Její krásu tento básník dobře vystihl ve své sbírce Z mého kraje:

Ty české rybníky jsou stříbro slité,
žíhané temnem stínů pod oblaky,
vloženy v luhy do zeleně syté
jsou jako krajů mírné, tiché zraky.