Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mé nejoblíbenější místo se nachází u naší chaty. Je tajné, zatím jsem jej nikomu neukázala. Cesta k němu je dlouhá, namáhavá, ale přece stojí za to. Našla jsem ho, když mi umřel pes Edouš. Byla jsem smutná a potřebovala moji rozbolavělou duši uklidnit samotou.

Chcete-li moje místo poznat, půjdete do kopce po kamenité cestě tak prudké, že se vám místy pod nohama dá do pohybu řeka kamení, div že nespadnete. Proti vám se vynoří šedivá, mohutná skála ve tvaru oka, tyčící se až do nebe. Oko jako by vás hlídalo, abyste neubližovali okolní krásné přírodě. Když vybočíte z klikaté cesty, projdete podél spadlého ztepilého dubu. Ten vás dovede až ke cloně strážících smrků. Když zdoláte hradbu smrků, uvidíte blikající světélka na vodní hladině. To se veselé sluneční paprsky opírají o průzračnou hladinu tiché lesní studánky. Kolem ní je skupinka pijících ptáků, srnek i srnců.

Když si sednete, všichni se vyplaší. Zaposloucháte se a uslyšíte, že stromy kolem vás šustí, jako by se vám smály. Na druhé straně studánky jsou vysoké, zelené topoly, jež se ladně jako tanečnice pohupují ve větru. U jednoho stromečku je obří mraveniště a v něm pilně jako včeličky pracují malincí mravenečkové, ale k včeličkám mají daleko. Jak se tak na ně díváte, nevšimnete si, že se zvířátka pomalu začínají vracet. Barevní ptáčci si vám sedají na ramena a spouští svůj orchestr. Malincí koloušci si i přes zákaz mámy sedají po vašem boku a usínají. Přichází i jelen s laní, kteří kráčejí svou elegantní chůzí směrem k vám. Zprvu dostanete strach, ovšem brzy zjistíte, že nejsou nikterak nebezpeční.

Když jste mezi zvířaty, neuvědomujete si, jak ten čas letí. Pomalu se začíná stmívat a vy si říkáte: "Ach jo, už budu muset domů." Znechuceně se začínáte zvedat a podíváte se kolem sebe. Tu si všimnete, že v úzkém průhledu mezi stromy je vidět slunce, které ospale postupuje na západ a končí svou celodenní namáhavou pouť. Vy si zase sednete a s otevřenými ústy pozorujete, co dokáže matka příroda. Ospalé sluníčko se vysílilo sušením prádla, svícením na dětské tváře, které se smějí a otevíráním růžových květů. Sluneční paprsky se barví do krvavě červena a ztrácejí na síle a slunce si lehá do červánků. Vy pomalu zaklapnete ústa, protože vás už bolela. Nyní nepomýšlíte na odchod a jen tak civíte.

Na toto pohádkově kouzelné místo by se chtěl každý podívat, bohužel však existuje jen v mých snech.